David Prachař se poslední dobou poněkud zviditelnil. A je lhostejno, zda kladně, či jinak a jak to zamýšlel. Aktuálně a údajně (podle vox populi zase ve prospěch Petra Pavla z hradní posádky) kdesi prohlásil, že „možná by měli kluci chodit na nějaké pětiměsíční cvičení a naučit se zacházet se zbraní“ – což samo o sobě už je velice diskutabilní domněnka hned z několika důvodů (k tomu o několik řádek později). Spíš jde o to, že ta teze opět vychází od herce. Přičemž veřejnost neví, zda byl vůbec na vojně a jakou má erudici v oblasti systémů, řízení, velení, apod. – včetně praxe. Čili veřejnost neví, zda byl na vojně, zda nějaké jednotce velel, anebo zda byl tím tzv. „modrákem“ (z prominentních, či zdravotních důvodů).
Gentlemansky a rovně uvedu (i pro srovnání), že já osobně jsem k výkonu vojenské základní služby narukoval v červenci 1980 do uměleckého souboru na jeden rok jako četař absolvent (čili po předchozí dvouleté tzv. vojenské katedře v rámci univerzitního studia, kde jsem byl vycvičen pro funkci velitele čety resp. roty motostřelců = „bigošů“ = kanónenfutr). Během té mé ZVS jsem byl z rozkazu tehdejšího ministra obrany povýšen velitelem ZVO, tehdejším gen. Veselým do hodnosti podporučíka, s níž jsem byl i vyřazen do civilních záloh, a pak (coby pro armádu nevýznamný muzikant) jsem byl povýšen až do stávající hodnosti nadporučíka, ve které jsem byl ze zálohy už vyřazen z armádního stavu záloh pro přestárlost. Ale četě i rotě jsem během ZVS i různých cvičení velel, takže mám i své zkušenosti z osobní velitelské praxe.
No a kromě toho nějakého uměleckého vzdělání a celoživotní praxe mám taky pár univerzitních zkoušek v oboru právo, a taky např. v oborech teorie informace, teorie řízení a managementu, teorie systémů, ale např. i základů kybernetiky, apod. Vím, co se učilo a co se učí jak na konzervatoři, tak na JAMU / AMU apod. – čili vím, že asi herec David Prachař neabsolvoval všechny ty discipliny, co já. Přičemž asi ani nemá ty zkušenosti z praxe v různých oborech (vč. řídicích, ergo manažerských), co jsem i po roce 1990 až doposud musel po řadu desetiletí dělat já v řadě řídicích funkcí.
Kdyby totiž ten David Prachař měl ty komplexní zkušenosti, patrně by nemohl říct onu větu, co řekl (viz ta citace toho jeho výroku shora). Tak předně a velmi stručně:
1. Ten současný (nejen dle vox populi tristní) stav Armády České republiky (AČR), včetně jejího velení asi jen těžko občany ČR ubrání (údajně možná 3 kraje po dobu 3 měsíců – „a není to málo, Petře Pavloviči?“) … „a co dál, doktore?“ A kdo ví jestli...
2. A jaká je příprava ve školství? Nejen k vlastenectví, ale i fyzická, technická a další odborná. Za nás byla např. branná výchova. Jenže my jsme děti 50. let, dneska tzv. „veteráni studené války“. Co by aktuálně v případě bojových situací zvládla generace „mamánků“ a jim podobných – stačilo se podívat na ty píár fotečky toho lipánka s řeznickou dcerkou z Litomyšle v blembáku a „balistice“ kdesi z nástupiště cestou kamsi (vskutku až do Kyjeva?!?) – mezinárodní ostuda podle vox populi jak vyšitá.
3. David Pachař a spol. zjevně neví, že nějaké to chození těch kluků na pětiměsíční cvičení a naučení se zacházet se zbraní by absolutně nemohlo stačit. Za nás byla ta vojna v základu dvouletá (pro tzv. „absíky“ jednoletá – ale až po předchozí dvouleté vojenské katedře v rámci VŠ studia), přičemž během dvou let ZVS v prvním roce byl výcvik návyků a discipliny, fyzické kondice, odolnosti, atd. i základních dovedností u příslušné zbraně. A druhý rok bylo profi ověřování všech návyků ve všech bojových situacích v terénu, včetně ostrých střeleb v koordinaci na všech armádních stupních. A ta tehdejší ČSLA měla stabilně ve zbrani 300 tisíc mužů (dle oficiálních informací ze 70. a 80. let). Umí si to ta dnešní štábní generalita vůbec alespoň představit? Kdo z nich by tomu dokázal velet. Vždyť ani ten dnešní prezident Petr Pavel v té své době (cca poloviny 80. let) nevelel většímu útvaru, než rotě v Prostějově.
4. Čili ta hrubě podstřelená Prachařova pětiměsíční „vojna“ nic neřeší a nic nevyřeší. Kdo by chtěl dneska obnovit ZVS, ten by musel vyjít ze základního formátu dvouleté ZVS podle schématu někdejší ČSLA s odpovídající aktualizací, ale před tím by musel s dostatečným předstihem vychovat budoucí vojenské ročníky už ve školství, a to už od základní školy, až po složky toho, co byl za našich časů SVAZARM apod. funkční a v praxi prospěšné instituce. Ta provázaná systemizace je bezpodmínečně nutná.
5. David Prachař (a spol.) asi nemá tušení, že dneska – a právě v téhle situaci, co po sobě zanechala zejména ta fialová vládní koalice, nikdo z mladých nebude mít zájem o tu ZVS v té eventuálně obnovené ZVS, aby se pak nechal poslat coby kanonenfutr kamsi na ukrajinskou, íránskou, izraelskou, aj. frontu za kdovíjaké zájmy kdoví koho (a la Josef Švejk „za císaře pána a jeho rodinu“). Cui bono?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
