To se tak občas přihodí v některých porodnicích. Přijede sanitka a vzápětí taxík. V sanitce žena před porodem, uměle oplodněná. V taxíku biologický otec dítěte a jeho partner. Žena jde rodit, otec se svým partnerem čeká někde hned vedle. Jakmile žena porodí, dítěte se vzdá, prohlásí, že jej dává k adopci (resp. se k tomu zavázala předem v tzv. surogátní smlouvě). To po 6 týdnech prohlásí znovu vůči soudu, má tedy čas si to rozmyslet. Aby o tom náhodou nezačala přemýšlet, je jí dítě okamžitě po porodu odebráno, aby mezi ním a matkou nevznikla žádná citová vazba, a předáno otci (a jeho partnerovi). Takový kojenec nikdy a zcela záměrně nepozná mateřský prs, zato se zoufale snaží sát z prsu tatínkova přítele, který si hraje na maminku a se svou novou hračkou se donekonečna fotí. Od narození je vyživován uměle. Děje se to běžně v českých nemocnicích, které tuto službu poskytují a mají na ni vyčleněn speciální, mlčenlivostí vázaný personál. Vím o věhlasné porodnici, kde proběhne tímto způsobem 1 až 2 porody do měsíce.

K dokonalosti tomuto systému chybí jediné: zákon zatím brání tomu, aby si přítel otce dítěte dítě ,,přiadoptoval''.

Teď probíhá druhý pokus toto prosadit.