Pavel Kohout: Co je český národní zájem aneb Až přijdeš domů, čtenáři, koukni se na mapu

14.05.2017 9:40 | Zprávy

Vzhledem k bouřlivé domácí scéně publikujeme článek spisovatele Pavla Kohouta z tištěných Literárních novin č.5, který se věnuje národnímu zájmu a který svým obsahem může ozřejmit mnohé motivy našich politických představitelů současnosti i minulosti.

Pavel Kohout: Co je český národní zájem aneb Až přijdeš domů, čtenáři, koukni se na mapu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel Pavel Kohout

Nejvyšším zájmem Čechů se mi jevilo a jeví: neztratit řeč a území, aby nepřestali být národem!

K takové katastrofě měli nejblíž třikrát. V sedmnáctém století, kdy byli téměř vybiti, poněmčeni a násilně katolizováni. Lví podíl na záchraně měla Bible kralická,přechovávaná protestanty vzdor nebezpečí ztráty hrdla. Přes dvě stě let v nich uchovávala víru a řeč, než je průmyslová revoluce vynesla z vesnic do poněmčených měst, kde zdeptaným Čechům k emancipaci i k většině pomohla úporná vlastenecká snaha vyrovnat se Rakušanům a Němcům hospodářsky i kulturně. Ve dvacátém století jim hrozil zánik dvakrát: bleskové vyhubení metodou Hitlera a nato plánované vymření metodou Stalina. Oboje jsem šťastně přežil dík demokratickým národům světa, hlavně americkému.

Když čtu epištoly nejplodnějšího českého spisovatele Václava Klause staršího, který počtem titulů předstihl i Viewegha, – jedna vyšla letos v druhém čísle Literárek (viz) – mám pocit, že žil jinde. Jeho úporný zápas o naši suverenitu, kterou dle něho vybojovala za normalizace jeho mlčící většina a teď nám ji chce uzmout Evropská unie, zdá se mu být nesnesitelnou těžkostí bytí. Protože jsem za brzy devadesátiletý život poznal křehkou suverenitu jen v dětství, než ji dvakrát sfoukli Hitler i Stalin, a zažívám znovu až teď, sdílenou s většinou národů Evropy, tuším, oč panu postprezidentu jde.

Moc je mocnější kouzelnice než Láska, jejíž případně ničivé následky zasáhnou jen pár lidí. Případné ničivé důsledky moci dokážou ohrozit i velké národy, natož věčně ohrožené, jako je náš. Mluvím o moci ne cizí, ale vyprodukované vlastními politiky, kteří mají ambici vtisknout společnosti jediný správný názor – svůj. Demokracii, jež má společnost ochránit, vyřadí snadno, nechrání-li ji spolehlivá pojistka. Naší je členství v Evropské unii, k níž se volbou přihlásily dvě třetiny občanů, což neustále platí. Pro ambiciózního politika napadnutého vladařským komplexem je to překážka. Touží být na svém dvorku jediný, a proto neomezován v okokrhávání tamních slípek.

V Literárkách Klaus píše: „V roce 1997, když jsem podepisoval Česko-německou deklaraci, jsme ještě byli daleko více suverénní zemí, než je tomu dnes. Naším vstupem do EU a členstvím v EU máme podstatně méně prostoru (a oprávněnosti) se nejrůznějším vnějším tlakům, které jsou pro nás evidentně nevýhodné, bránit.“ Což autor dokládá „výrazně posílenou mocí dominantní evropské země – Německa“. Německo se kvůli Benešovým dekretům stalo už palicí Miloše Zemana na Karla Schwarzenberga. Václav Klaus ji nikdy nedal z ruky.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Ing. Markéta Šichtařová byl položen dotaz

Politické neziskovky

Jak se pozná politická neziskovka? Kdo by to měl určovat? Protože podle mě je politicky orientovaná většina neziskovek.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jan Urbach: Další „úspěch“ Lukašenka

15:16 Jan Urbach: Další „úspěch“ Lukašenka

Andżelika Borys, bývalá prezidentka Svazu Poláků v Bělorusku, který běloruské úřady zakázaly, byla d…