Od tragického okamžiku, kdy naše země oficiálně přistoupila 1. května 2004 k Evropské unii, uplynulo dvanáct let. Již, nebo teprve? Úhel pohledu na opětovnou ztrátu suverenity našeho státu může být různý. O lecčems ale svědčí, že narozdíl od minulých let se letos nekonají žádné pompézní oslavy, v médiích se toto výročí takřka nepřipomíná a politici, včetně těch, co mají děkovné modlitby k Bruselu v popisu práce, o něm též raději mlčí. Znechucení Evropskou unií už neumějí zakrýt ani cinknuté průzkumy veřejného mínění, podle nichž podpora protektorátu klesla u naší veřejnosti na historické minimum.

Nebezpečná obluda

Nelze se divit, že „Bruselané“ v luxusním skleníku žijící mají stále větší problémy obhájit unii už i mezi svými. Když proběhlo referendum na základě kterého jsme byli do Evropské unie vstoupeni, mnozí upozorňovali na fakt, že se z bobtnajícího nadnárodního útvaru může vyklubat časem velmi nebezpečná obluda, která zardousí národní státy a s nimi i svobodu v Evropě. Pravdou ovšem je, že Evropská unie v roce 2004 připadala mnohým ještě jako sice byrokratická, ale v podstatě produktivní organizace, která má jako všechny lidské výtvory své chyby a nedokonalosti, ale samostatný provoz jednotlivých států nijak zásadně neovlivňuje.

Samozřejmě, že to byl hluboký omyl, neboť už tehdy bylo mnohým nad slunce jasné, že přinejmenším od Maastrichtské smlouvy jde o velmi nebezpečnou organizaci, která má jediný cíl: zničit evropské národy a vytvořit v Evropě podhoubí pro vznik nového společenského multikulturního paradigmatu, který bude začleněn do celoplanetárního systému vlády globálních elit. Současná „dračí podoba“ Evropské unie byla tedy do ní zakódována už při jejím zrodu. A to si začíná konečně uvědomovat stále více lidí.

Snad nejlépe to tento týden ukázalo zasedání "evropského ÚV" v Římě, kde dokonce předseda Evropské rady Donald Tusk varoval před nebezpečím revoluce v impériu. A zapřísahal politbyro i loutkáře v pozadí z nichž mnozí se římského jednání zúčastnili, aby alespoň naoko změkčili kurz: "Musíme zastavit radikály v jejich pochodu k moci. Od Polska po Španělsko, od Skandinávie po Itálii, jsou všude," citovala tzv. prezidenta EU tisková agentura DPA.

Zločinecké výpalné

Podle Tuska je jedinou cestou okamžitě šlápnout na brzdu a pokusit se opět zmanipulovat důvěru voličů. Jak řekl, jde o to začít uplatňovat "přísnou, ale lidsky tolerantní" migrační politiku a chránit vnější hranice EU. Jenže v mocenské pyramidě, v níž je „bruselské politbiro“ jen jednou z výkonných pák, bylo zřejmě dávno rozhodnuto o mnohem tvrdším kurzu. Na politiku evropského "socialismu s lidsku tváří“ zjevně není čas ani nálada. Snad nejlépe to vyjádřil tento týden ve svém vzkazu Robertu Ficovi předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: „Příliš posloucháte své voliče. Chovejte se raději jako Evropan na plný úvazek,“ připomněl s arogantní otevřeností nikým nevolený bruselský protektor roli volených zástupců členských zemí.