Dění v Evropě i za oceánem začíná po Brexitu a po Tumpově převzetí vlády nad Spojenými státy nabírat na obrátkách. Nový americký prezident dal jasně najevo, že rozchod se starými (globálními) strukturami bude důsledný, nikoli "sametový", jak mnozí doufali.

Bruselští trumberové se zase ještě donedávna ukájeli nadějí, že se podaří když ne zvrátit, tak alespoň pozdržet aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy o vystoupení Británie z Evropské unie. Spoléhaly především na Skotsko coby Trójského koně Bruselu na ostrovech - a zároveň na nutnost ratifikace Brexitu britským parlamentem.

Zatímco poslední podmínku se v poměru osm ku třem podařilo u nevyššího soudu v Londýně prosadit, vtažení skotské kobyly do hry soud zamítl. Ratifikace v britském parlamentu bude jen formální záležitost. Nejenže mají konzervativci dostatečnou převahu v obou komorách, ale ani skomírající labouristé by se v současné atmosféře v Británii nepokusili zvrátit jednoznačný výsledek referenda. Vědí, že Mayová by kontrovala okamžitým vypsáním předčasných voleb, které by Corbynovy socialisty smetly.

Zásadní změny v Evropské unii tím však zdaleka nekončí - spíše, doufejme, začínají. Stejné přesvědčení vyslovili o víkendu předáci pronárodních politických stran z celé Evropy v německé Koblenci. Přichází podle nich nová éra, která bude charakterizována osvobozením národních států z bruselského vězení, jehož stěny se již značně kymácejí.

S Marinou v čele

Hlavním tématem konference s názvem Svoboda pro Evropu pořádané německou Alternativou pro Německo (AfD) byla spolupráce národních politických sil - s ohledem na možné povolební změny očekávané v tomto roce. Proto nechyběl nikdo z vůdčích osobností establishmentem nenáviděných politických stran, jež usilují o obnovení suverenity svých států.