Událost je jednoznačně symptomem úpadku. Naší nynější krize, řečeno s Masarykem. Vždyť také přizvaný norský odborník naznačil, že problém daného rozsahu do soudobé Evropy dvakrát nepatří… I po jeho odeznění to bude jako s alkoholikem. Neexistuje totiž alkoholik vyléčený, jen abstinující.

Zčásti jde o důsledek široce rozvětvené touhy pseudopodnikatelů urvat si bezohledně co nejvíce. Zčásti kráčí o důsledek snahy řady chudých lidí uniknout co nejlevněji z reality. Ale i víry v neviditelnou ruku trhu, co všecko vyřeší. Však také, myslím, vláda dlouho váhala se zásahem. Volby jsou přeci za dveřmi a stát, jak pravicovým propagandistům známo, je vždycky horší hospodář. Po zesílení potíží jí pak nezbylo, než aby si v předvolební atmosféře, jejíž zásadní témata se rázem odsouvají, dělala zásluhy.

Lidová tvořivost zareagovala na situaci po svém. Upomněla na jeden známý plakát z padesátých let, na němž ideál budovatele rezolutně odmítá štamprle. Žádá si raději knihu. V novém podání pak proklamuje: „Ne, raději zrak.“

Proti alkoholu obecně a nebezpečenstvím spojeným s jeho požíváním se v českých zemích příliš nebojuje. Přímluvci (se) zdůvodňují daněmi; na celkové náklady státu spojené s nadužíváním „ohnivé vody“ povětšinou nějak „zapomenou“.