Téměř 27 let od sametové revoluce (já v roce 1989 maturoval) bohužel nelze jinak, nežli konstatovat, že se sice mnohé změnilo k lepšímu, bohužel většina z toho obrovského, celospolečenského očekávání, se nenaplnila.

Děti chodí do škol všech typů stále déle, ale na úrovni jejich vyšší vzdělanosti se to neprojevuje. 

Mladí lidé po škole mají obrovský problém s uplatněním na trhu práce a je jim již v průběhu studia "raděno" ať jdou na zkušenou do ciziny a nejlépe, ať se domů již nevracejí. 

Střední generace, na kterou je kladen nejvyšší tlak ve smyslu starosti o dorůstající děti a současná péče o stárnoucí rodiče a přitom musí v práci čelit dalším a dalším nesmyslným "rádoby" kvalifikačním požadavkům, tlakům na stále vyšší pracovní výkon, neadekvátní platové ohodnocení a strach z možného propuštění s ohledem na věk.

Senioři, kteří po celoživotní práci živoří ze svých nízkých penzí, přitom je zřejmé, že prostě již nemohou dále a více pracovat, k tomu dost často problémy v rodinách, ztráty celoživotního partnera a jejich vytržení z rodinného zázemí.