Co je ale zvláštní, je skutečnost, že podobné skandály propukají zejména v nemocnicích, které se nejen pyšní špičkovou lékařskou péčí, ale také solidním ziskovým hospodařením. V případě Homolky je dokonce ostré ministerské kritice vystaven současný ředitel, který po většinu svého dosavadního funkčního období uklízí po svých předchůdcích.
O malérech jiných nemocnic se fakticky nemluví. Nelze se asi divit, že se nešetří ta ostravská, odkud je současný ministr zdravotnictví, či motolská, jejíž šéf je kandidátem ČSSD na primátora. Ale šťáry ministerské či policejní nejsou ani v chronicky ztrátových zařízeních. Je to tím, že tam při jejich ztrátách nelze nic ukrást, nebo jen na sebe příliš neupozorňují svou odbornou excelencí? Těžko říci. Každopádně podezření vůči bývalému vedení Homolky jsou vážná a je třeba je vyšetřit a vyvodit i trestní odpovědnost. Pokud se však ministerští kontroloři nyní dobývají do smluv dceřiných společností Homolky s jejich obchodními partnery, tak je to marné, protože nemají nárok. O tom, že to vyšetřování významně brzdí, není pochyb, ale zákon je zákon.
A nějak nezbývá než připomenout, že kdyby nemocnice byly akciovými společnostmi, tak by zástupci ministerstva seděli v dozorčích radách matky i dcer a měli k dispozici auditní výbory, které by smlouvy mohly důkladně prověřit. Jenže proti převodu nemocnic na nějakou rozumnou a kontrolovatelnou formu obchodní společnosti brojila především ČSSD a fakticky tomu zabránila. Současný model zdravotnických zařízení je prostě neudržitelný a přes slovní proklamace o transformaci nemocnic není v dohledu žádné racionální řešení.
Obzvláště je složitá situace u fakultních nemocnic, kde se školy domáhají svého podílu na řízení, což je logické, protože tam probíhá výuka lékařů a často i výzkum. Nicméně finance pro tyto nemocnice přicházejí téměř výhradně z veřejného zdravotního pojištění a univerzity praktickou výuku nehradí v rozsahu obvyklém v zahraničí. O tom, že je v současnosti více fakultních nemocnic než lékařských fakult, je pak už škoda hovořit.
Všechny tyto věci jsou složitější, než nějaký tunel na Homolce, a tak se o nich v médiích moc nedočtete. A už vůbec nic není slyšet o tom, jak tuto situaci řešit. Současný ministr považuje za řešení faktické neřešení stavu a návrat do dob Davida Ratha, kdy zdroje byly a do zdravotnictví tekly miliardy ze státního rozpočtu proudem. A tak se zase a několikrát navyšuje příspěvek za státní pojištěnce. Doluje se miliarda na další investice, ale poplatky se ruší a o nějaké optimalizaci počtu akutních lůžek se dávno nemluví, natož o systémových změnách.
Obhajobou má být skutečnost, že v Česku jde na zdravotnictví menší část hrubého domácího produktu, než v mnoha jiných evropských zemích. Jenže srovnávají se často země s různě starou populací. Ta naše je na evropské poměry pořád relativně mladá, a tudíž méně náročná na objem zdravotnických služeb. Jak bude populace stárnout, velkou část těch nákladných zemí hravě dostihneme. A mimochodem zatímco u nás činí onen podíl zdravotnictví na HDP necelých osm procent, tak v Singapuru s jeho bezpochyby špičkovou úrovní zdravotní péče to jsou jen procenta čtyři.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
