Tou první a nejzřetelnější prioritou jsou platy státních zaměstnanců. Jak pravil Babiš, pánové ministři jim zvýšením platů už od listopadu chtěli udělat radost. Nic proti. Jen je škoda, že jim ten vánoční dárek odtajněný před komunálními volbami nekoupili za své, ale za naše.

Objem státních mezd se tak letos zvedne o miliardu, v příštím roce to bude miliard šest až sedm a je otázkou, zda to při takto vstřícné mzdové politice bude vůbec stačit. Je to prudký obrat oproti poslední volené vládě, která razila tezi, že státním zaměstnancům je možno přidávat pouze tehdy, pokud jejich počty klesají. Oni to velmi neradi slyší, ale je naprosto evidentní, že pro stát a samosprávy pracuje o mnoho více lidí, než je třeba. A výrazněji snížit jejich stavy se nedaří ani vládám, které vědí, že ve státním sektoru blahobyt nevzniká. Produktivitou státního sektoru se ale nikdo nezabývá. A nyní se opět budou zvyšovat stavy. Nejdříve policistů, kde je naprosto zřejmé, že jich je dost a platy jim porostou více než průměru. Tedy bylo by jich více než dost, pokud by místo vysedávání v kancelářích a vyplňování výkazů hezky v suchu a v teplíčku, pochodovali po ulicích a bylo je vidět na silnicích a především dálnicích. O tom, že těch pár chlapů a žen, kteří si nevysloužili čalouněnou židli, a zaslouží úctu a podporu i vyšší plat, není pochyb. Ale málo platné pořád platí, že v policii je více náčelníků než indiánů a kroky vlády jsou v této podobě absurdní. Podobné je to i v dalších segmentech vládního sektoru. Jeho efektivita je mizerná a nikdo, včetně pravicových vlád, nenašel sílu to nějak zásadněji řešit.