Systém přímé demokratické volby župana (ekvivalent hejtmana) umožnil, že se při účasti pouhé čtvrtiny voličů dostává do čela banskobystrického regionu radikál, individualista prakticky bez širšího stranického zázemí a politických spojenců, kritizující všechny kolem a nabízející jednoduchá a rychlá řešení.

Sedmdesát tisíc hlasů z celkového počtu více než půlmilionu oprávněných voličů stačilo, abychom byli (před zraky mlčící většiny lhostejných, kteří nevyužili své právo volit) svědky mocenského vzestupu člověka, jehož ideje, metody a vzory pochází z nejhlubšího suterénu.

Živnou půdou Mariána Kotleby je konflikt, strach a hněv. Svůj hněv míří již dlouhá léta na Romy, v posledních letech ale také na zlodějské a zkorumpované politiky či „zbohatlíky“, s čímž evidentně slaví úspěch. Hraje přímo do noty rozhořčeným občanům, kteří se od etablovaných politických stran nedočkali kýženého řešení problémů, mezi kterými vyčnívá zejména nezaměstnanost (v regionu až 30%), zdražování, nedostatečné sociální jistoty a neefektivní hospodaření s veřejnými prostředky.

I když v poslední době zarputile zdůrazňuje, že proti pracujícím a spořádaným Romům nic nemá, je z jeho vystoupení patrné, že jimi opovrhuje (neřekne jim jinak než "cikáni"). Je smutné, že se v tomto shodne s velkou částí populace. Zejména s těmi, kteří mají problém vyjít s platem či důchodem. S těmi, kteří s hněvem poukazují na dávky a dotace vyplácené romským rodinám, které považují za neadekvátní a nezasloužené. Přenáší tím odpovědnost za životní podmínky v zemi na sociálně vyloučené, přičemž oni samotní jsou často zacykleni v koloběhu chudoby a beznaděje. Kromě těchto kopanců do bezbranných se ale Kotleba prezentoval, a to mu nikdy nikdo "neodpáře", i jinými ohavnostmi.

Kotleba se totiž hrdě hlásí k velmi nešťastnému a temnému období pomnichovského Slovenského státu. Hlásí se rovněž k odkazu prezidenta tohoto státu Jozefa Tisa, proslulého zejména spojenectvím s Hitlerem, arizací a transporty slovenských židů a Romů do vyhlazovacích táborů. Slovenské národní povstání interpretuje jako židovsko-bolševický puč. Donedávna si liboval v replikách gardistických uniforem s insigniemi nápadně připomínajícími svastiku a wehrmacht.