Tento originálně komponovaný soubor budov je jednou z mála monumentálních architektonických realizací tohoto období. Vzhledem k podílu celé řady výtvarných umělců na tomto architektonickém celku lze hovořit o gesamtkunstwerk svého druhu, jaký nemá v českých kulturních souřadnicích obdobu. Kromě vynikajících architektonických kvalit budovy Chemapolu nelze opomenout její městotvorný a urbanistický přínos, neboť tvoří výraznou dominantu Vršovic. Projekt Chemapolu byl mnohokrát prezentován na prestižních výstavách československé architektury, je zastoupen dokumentací v archivu Národní galerie v Praze, v Mezinárodním archivu žen-architektek ve Virginii (IAWA), USA a rovněž v odborné literatuře jako architektonicky významná stavba.

Domníváme se, že záměr zbořit tuto cennou architekturu je veden slepě utilitaristickým hlediskem, respektive snahou vyplnit současnou, z hlediska času však zcela efemérní, zvýšenou poptávku po bydlení. Je víc než pravděpodobné, že následující generace budou tento neuvážený čin posuzovat jako neschopnost současných institucí dostát nárokům naší doby. Ochrana kvalitní architektury před nepřiměřenými nároky utilitarismu patří k základní výbavě každého kulturního státu. Je nesmyslné zastavovat území, které je již definováno silnou a reprezentativní kompozicí, jejíž architektonické a urbanistické kvality jsou zcela nezpochybnitelné.