Zaznívají ale i obavy, aby to pro nás (nebo pro naši podstatnou část) nebyly roky poslední. Je pochopitelné, že si v době změn klademe otázky a máme obavy. Ptejme se společně a společně hledejme odpovědi. Jaká bude naše církev o generaci dál? Bude? Kdo v ní bude? Jak bude zvěstovat evangelium? Kde a komu? Jak se promění?

Tyto otázky pálí evangelíky severu ještě o něco víc. Severní Čechy jsou v pravém slova smyslu periferií. Historií i současností zkoušeným regionem, nad kterým leckdo láme hůl: stát, veřejná správa, investoři, značná část společnosti. Proč jen taková nálada rezonuje i v naší církvi? Proč zaznívají hlasy, že jsou některé sbory dávno mrtvé a že nemá smysl je udržovat dál při životě, protože by to “něco” stálo?

V reakci na skepsi nad smyslem malých sborů na periferii, si klademe otázku, kde jinde už by měla žít a budovat se církev k zvěstování evangelia, než právě například v periferii severních Čech? Vždyť zde ve velkých aglomeracích žije téměř milion obyvatel. A často jsou to lidé těžce zkoušení, bez jakýchkoliv dobrých zpráv, bez naděje. Lidé na okraji. A přesně mezi ně vždy mířil Ježíš. Ostatně sám z periferie pocházel a také tím budil podezření: “Může být z Nazaretu něco dobrého?” ptal se nedůvěřivě Natanael. (J 1,46)

Jistě i zde chápeme, že mít sbor s plným provozem, farářem, kostelem a farou něco stojí. Debata o církvi by se ale nikdy neměla smrsknout do roviny “máme na to?”. Neptejme se v první řadě, kolik nás budoucnost církve bude stát. Ptejme se raději, co může sounáležitost a solidarita evangelíků s periferiemi v důsledku přinést celé ČCE. Chceme probudit nejen diskuzi o tom, zda mít či nemít sbory i v “neevangelických” regionech. Chceme před celou církvi poukázat na fakt, že ČCE stojí a padá i se svými slabšími senioráty.