Prof. Jaroslav Čechura (1952) patří mezi nejuznávanější české odborníky na starší české dějiny a na FF UK vyučoval od roku 1992 (nejprve externě, od roku 2002 pak interně na Ústavu českých dějin). Ve své odborné práci se původně věnoval středověku, v 90. letech se jeho zájem přesunul k období raného novověku a k problematice „malých/obyčejných lidí“ a jejich každodennosti. Ve stejné době se rovněž stal jedním z prvních českých historiků, kteří začali při své práci uplatňovat postupy mikrohistorie a antropologické perspektivy; inspiraci čerpal mj. z dlouhodobých pobytů v německojazyčných zemích (Kolín n/R, Goettingen, Vídeň,…). Je autorem 12 českých a 2 zahraničních monografií , jež vyšly ve Stuttgartu (1994) a Vídni/Mnichově (2000).

Za léta svého působení vychoval celou řadu žáků (studium úspěšně ukončilo 19 doktorandů,  62 diplomantů, 39 bakalářů, z toho na ÚČD 8 doktorandů, 49 diplomantů a 30 bakalářů) a vždy patřil k oblíbeným a ve studentských evaluacích k nejlépe hodnoceným pedagogům ústavu. Jeho přednášky na FF jsou hojně navštěvovány (až 160 zapsaných posluchačů).V současné době vede 5 bakalářských, 4 diplomové a 6 disertačních prací, takže i po této stránce patří k jeho nejvytíženějším zaměstnancům.

Jeho propuštění, oznámené neočekávaně na schůzi Ústavu českých dějin 16. dubna t. r. a prezentované jako „reorganizace“ tohoto ústavu (přičemž J. Čechura byl vedením ústavu označen za plně nahraditelného), je o to povážlivější, že šlo o ukončení pracovního poměru s profesorem, který měl smlouvu na dobu neurčitou, což v novodobých dějinách UK zjevně nemá obdoby a jde tedy i o varovný precedens.