Jiří Kajínek byl v roce 1998 odsouzen k doživotí Krajským soudem v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu podnikatele Štefana Jandy, Juliána Pokoše a pokus o vraždu Vojtěcha Pokoše, tělesných strážců. Jiří Kajínek tvrdí: „Justice nestojí o pravdu. Trvám na své nevině, nikdy jsem nikoho nezabil.“

V lednu 2004 požádali advokáti Jiřího Kajínka Krajský soud v Plzni o obnovení soudního procesu. Soudce Tomáš Bouček obnovu dvakrát zamítl s tím, že k novému otevření případu nejsou důvody.

Soudci v naší republice si obvykle na základě výsledků předcházejícího vyšetření policejního orgánu samostatně utvoří představu o případu a pachateli. Vše, co jim do jejich představy nezapadá, odmítají. Nevidí před sebou člověka, který může být nevinný, ale delikventa, kterého je třeba potrestat. V boji proti kriminalitě odmítají svědectví, která mluví ve prospěch údajného pachatele. Tak i soudce Bouček v jednáních o obnovení procesu s Jiřím Kajínkem svědectví nových svědků označil za nevěrohodná, protože nezapadají do dějové linie případu tak, jak je vylíčena ve spisu. Ve své závěrečné řeči řekl: „Tento soud se řídí zákonem a je přesvědčen, že všechna předcházející rozhodnutí byla správná… Soud není ochoten přistoupit na další spekulace o válce policistů, jak tady několikrát zaznělo.“ Pokud však soud bude vždy tvrdit, že v tom původním procesu byla všechna rozhodnutí správná, nikdy žádný nemůže být obnoven. Soudce Bouček nebyl ochoten byť jen připustit možnost chyby v původním rozhodnutí. Tam, kde není ochota naslouchat a jednat, je každé snažení advokátů zbytečné.