Podobně jako v případě rusko-ukrajinské krize jde však i tentokrát o reakci trhu na skrytou hrozbu. Pokud se totiž podíváme jen o pár let zpátky, tak zjistíme, že produkce černého zlata v Iráku po pádu Saddáma Husajna vesele roste stejně jako jeho vývoz ze země. Irák tak fakticky trhu v současnosti spíše pomáhá vyrovnat se s výpadky produkce jinde ve světě (např. v Libyi, Íránu,…). Nové investice stály za růstem produkce zhruba o 1 milión barelů denně (mb/d) během posledních pěti let. Právě tento vývoj spolu se západním embargem na dovoz ropy ze sousedního Íránu vytvořil z Iráku při denní produkci asi 3,3 mb/d druhého největšího producenta ropy v rámci kartelu OPEC.

Čistě z pohledu čísel se nicméně může zdát dosavadní růst ceny nízký, zejména pokud vezmeme v úvahu, že více než 80 % Irákem vyprodukované ropy jde na vývoz (cca 2,5 - 2,8 mb/d) a že volná světová produkční kapacita ovládaná Saúdskou Arábií činí asi 2 mb/d. Případný výpadek irácké produkce by tedy teoreticky nešel rychle nahradit, pomineme-li uvolnění ropy z rezerv členů Mezinárodní energetické agentury. Prozatím nikterak dramatický nárůst ceny o zhruba 5 USD/barel však naznačuje, že realizace kritické varianty dalšího vývoje - tedy rozšíření nepokojů na jih země, kde jsou klíčové produkční a exportní kapacity - je trhem vnímáno jako nepříliš reálné.