V nedlouhém vyjádření Halík zopakoval poněkud již obehranou písničku o hradním extrémistickém nebezpečí, mimoděk však přitom odhalil typické vzorce (a slabiny) „pravdoláskového" uvažování a jednání, a stojí proto za pozornost.
V prvé řadě předvádí čtenářům neuvěřitelnou bohorovnost, s níž hodnotí osoby a ideje, bez sebemenší snahy nějak prokázat objektivitu těchto svých, často velmi příkrých, soudů. V citovaném textu např. chválí jakýsi „inteligentní konzervatismus", jímž patrně myslí své vlastní konzervativní zvyky, nebo universitní sako Harryho Pottera, a naopak razantně zatracuje hodnoty hájené iniciativou D.O.S.T., které šmahem označuje za „soubor extrémních, provokativních a hloupých výkřiků". Zdůvodnění nemá potřebu dodat. Stačí přece, že to říká on.
Jiným nepřehlédnutelným rysem Halíkových postupů jsou laciné, avšak o to emotivnější paralely. V citovaném textu Práva například tvrdí, že „tito lidé" (rozuměj lidé z D.O.S.T.) chystají „protievropskou, nacionalistickou a šovinistickou frontu", varuje před oživením „druhorepublikového fašismu" a poučuje, jak nebezpečné je to v době, kdy „svět prochází krizí"! S využitím bajky o nástupu fašismu tak jaksi mobilizuje a získává si sympatie i u těch, kteří by ho jinak těžko přijali. Stavební kameny jeho konstrukce jsou přitom značně problematické. Co přesně myslí termínem „druhorepublikový fašismus"? Gajdovu Národní obec fašistickou s její ideou korporativního státu? Nebo tehdejší česko-slovenskou vládu? Nebo nacisující skupinky českých germanofilů, které volaly po jednotné německé Evropě? Nebo jsou pro Halíka „fašisty" všichni, kteří tehdy kritizovali První republiku zprava? Je fakt, že u některých těchto kritiků se projevily různé antisemitské úlety, u mnohých ovšem naprosto ne (připomeňme třeba známého tomistu Braita či K. Schwarzenberga staršího). Bylo by proto na místě rozlišovat postoje tehdejších osobností a upustit od glajšachtující démonizace. Jenže takhle Halík vůbec neuvažuje. On hledá klacek a „druhorepublikový fašismus" se mu teď na české konzervativce hodí. (Asi ho přitom ani nenapadne, že by někdo mohl snadno vznést otázku, zda nemají k modelu korporativního státu ve skutečnosti nejblíž vize tzv. „občanské společnosti" a k německé Neue Europe projekt superstátu EU).
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



