Už slyším politický establishment pomlaskávat, že se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli. Rozeznávám v duchu i odborářské vrtění hlavou: kdepak, nechali jsme se hospodářsky kolonizovat. Jen pro pořádek a mimo spory o životní standard připomínám, že se v ulicích dost psalo a volalo po návratu do Evropy.
Jak konkrétně vypadal objekt této touhy, je těžké říci. Šlo-li o politické začlenění do tehdy západoevropských struktur, pak nelze bez problémů porozumět dnešním českým exitářům z Evropské unie. Šlo-li o instalaci demokratických standardů do správy státu a obcí, odkud dnes pramení silně manifestovaná snaha korigovat výsledky svobodných voleb?
Šlo-li o založení a kultivaci respektu k západním civilizačním hodnotám, především k lidským právům a sociální solidaritě, proč jsme kritizováni za přístup k etnickým menšinám a migrantům? Šlo-li o nezávislé soudnictví a nezkorumpovanou policii, proč se u nás některé kauzy táhnou desetiletí, některé nedokážeme vyšetřit vůbec bez tlaku ze zahraničí a proč se politizuje personální obsazování bezpečnostních struktur? Šlo-li o svobodný a ideologií nekalený tvůrčí přínos ke kulturnímu bohatství lidstva, nezdá se, že by si evropské povědomí nedokázalo bez české kultury Evropu představit.
Německý deník Süddeutsche Zeitung oslovil pro svůj magazín množství prominentů s otázkou: Jaký je váš obraz Evropy? Redaktoři ovšem nepožadovali žádnou slovní odpověď, chtěli rukou nakreslenou mapu a třicet spontánních odpovědí pak otiskli. Vějíř malůvek se rozevírá od vcelku realistických obrysů kontinentu až po abstraktní útvary či plakát. Výpovědní hodnota kreseb je udivující jak ve vztahu k individuální psychologii autora, tak vůči celkovému mentálnímu naladění reprezentantů elity
Turecký spisovatel Orhan Pamuk ve své předpůlnoční skice vrazil do podbřišku „Avrupy“ několik útočných šipek směrem z Turecka přes Bospor a někam tam, kde je Maďarsko, napsal „here some problems“. Novinář Ulrich Wickert do medvědí siluety světadílu zanesl hranice Německa jako jediného ze států a do Saska nesituoval jako na jiná místa kostely, nýbrž AfD a Rusko oddělil radikální svislou čarou. U nás dobře známý politik CSU Bernd Posselt chtěl být bezpříznakový, přesto zůstal věren své robustnosti.
Filozof a spisovatel Hans Magnus Enzensberger si dal práci s hranicemi států, takže podle něj Evropa končí Pobaltím, Polskem, Českem a Maďarskem, dál na východ se prostor nerozlišitelně slévá. Popový zpěvák Roberto Blanco je toho názoru, že evropská půda končí kousek severně od Paříže a kapánek na východ od Mnichova. Skotský spisovatel John Burnside velmi dobře ví, kde v Norsku žijí Sámové, zato do střední Evropy zasadil Transylvánii a jinak pusto, pusto. Snad jen bavorský ministerský předseda Markus Söder výslovně vyznačil, kde jsou Čechy a kde Slovensko.
Já vím, že je to hra. Ale i to, jak si kluci hrají na vojáky, vypovídá něco o skutečné válce.
Petr Bílek
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
