Už slyším politický establishment pomlaskávat, že se máme nejlíp, jak jsme se kdy měli. Rozeznávám v duchu i odborářské vrtění hlavou: kdepak, nechali jsme se hospodářsky kolonizovat. Jen pro pořádek a mimo spory o životní standard připomínám, že se v ulicích dost psalo a volalo po návratu do Evropy.

Jak konkrétně vypadal objekt této touhy, je těžké říci. Šlo-li o politické začlenění do tehdy západoevropských struktur, pak nelze bez problémů porozumět dnešním českým exitářům z Evropské unie. Šlo-li o instalaci demokratických standardů do správy státu a obcí, odkud dnes pramení silně manifestovaná snaha korigovat výsledky svobodných voleb?

Šlo-li o založení a kultivaci respektu k západním civilizačním hodnotám, především k lidským právům a sociální solidaritě, proč jsme kritizováni za přístup k etnickým menšinám a migrantům? Šlo-li o nezávislé soudnictví a nezkorumpovanou policii, proč se u nás některé kauzy táhnou desetiletí, některé nedokážeme vyšetřit vůbec bez tlaku ze zahraničí a proč se politizuje personální obsazování bezpečnostních struktur? Šlo-li o svobodný a ideologií nekalený tvůrčí přínos ke kulturnímu bohatství lidstva, nezdá se, že by si evropské povědomí nedokázalo bez české kultury Evropu představit.