Iracionalita je integrální součástí lidské psychiky. Tvrdit, že volby, referenda či jiná veřejná usnášení mají převážně racionální charakter je nesmysl. Stejně jako vám fanoušek Slávie rozumně nevysvětlí, proč nefandí Spartě, nedočkáte se argumentované odpovědi od českého či jiného občana v Evropě, proč je či není nakloněn Evropské unii. Stereotypy jsou mateřským znamením lidských postojů a průvan modernity z nich učinil prakticky jedinou jistotu, jediný záchytný bod, kam se uchýlit, když jinak nám vše, včetně vlastního života nezachytitelně uniká, prchá, mizí, nejsme s to uplatnit své chtění a vliv. Strereotyp zpřehledňuje realitu a nabízí pevný tvar prchavým jevům. Jen výjimečně silní jedinci vydrží pohled na svět bez těchto ochranných obalů. Silnější tendenci k práci se stereotypy má konzervativní myšlení, protože se cítí být odkázáno na konstrukty tradice, ověřených hodnot a postojů. Stereotyp evropských hodnot a kořenů například je dutý, snad proto se tak daleko rozléhá a dobře poslouchá bubnování na jeho povrch.

Před sto lety byla Velká Británie světovou velmocí číslo jedna. Co z ní zbylo? Každé takové úbytě musejí vzbuzovat úzkost. Tomuto nesnesitelnému pocitu se lidé instinktivně brání a zoufale usilují o to, aby alespoň chatrné zbytky vlivu a moci zůstaly zachovány. Na každodenní život občana, na praktickou stránku jeho obstarávání podobná skupinová emoce nedosáhne, leč to neznamená, že by v ní nehledal kompenzaci svého pocitu bezvýznamnosti.