Petr Bílek: Muž na střeše a muž na větvi

25.10.2017 18:46 | Zprávy

Je vlahé sobotní ráno. Muž sedí na ploché střeše a kouří. Je vlahé ráno šanghajského podzimu. Muž sedí na střeše, kouří a pozoruje holuby. Kdo v mládí choval holuby, potvrdí, že je to nekonečná práce. Holubi jsou všude na světě stejní. Lidi ne.

Petr Bílek: Muž na střeše a muž na větvi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Letící pták

Muž sedí na střeše, kouří, pozoruje holuby a pije čaj. Holubi povrkávají v holubníku, posedávají na rámech s drátěným pletivem, poletují po okapu. Muž pamatuje víc než holubi. Dům pamatuje víc než muž. Dům je z doby koncesí. Dům pamatuje dobu, kdy si nejbohatší město v jihovýchodní Asii rozkrájeli mezi sebou Angličané, Francouzi a Američané. Dům pamatuje, že jej před domorodci chránil nápis: Psům a Číňanům vstup zakázán. Muž má šikmé oči a tohle už ho dávno nezajímá. Stejně jako neruší holuby ryk fotbalových fanoušků ze stadionu klubu Šen-chua. Na jaře tam hořelo a byl z toho poprask, i když se nikomu nic nestalo. Drogba už je dávno pryč a Tévez musí zhubnout, hrají mizerně. Zábavnější je pozorovat holuby. Muž to ví. Až dopije a dokouří, vyjde si do Lu Sünova parku. Sousedi si šli také zatančit. Baletí se tam jen tak na udusané trávě. Má rád tu malou víkendovou změnu. Scházejí se osamělci s handicapem i bez. A nejen oni. Holubi se dokážou dvořit stokrát elegantněji než lidé. Nafouknout se tak bujaře jako holub ale neumí, natož se přitom klanět. Když bude mít štěstí, tak si zazpívá. Holubi zpívat neumějí, holuby zpěv děsí.

Z brány muzea spisovatele Lu Süna vychází, za jeho sochou se objevuje hlouček Evropanů. Určitě ani netuší, jak se jmenují stromy, které teď na podzim tak světle žlutě kvetou a omamně voní. Evropané vůbec většinou netuší. Na podzim zírají jak zjara. Teď ale zavětří a jdou za hlasy. Nevěřícně civí na sbor dobrovolných zpěváků. Z domova znají jen sbory dobrovolných hasičů. Tady se kolem dvou tří akordeonistů shlukne kruh a uprostřed desítek lačných hrdel zvedne paže paní a na její pokyn se to rozjede. Kdo přišel, je tu. Kdo nepřišel, nechybí. Intonace ani rytmus se turistům do foťáků nevejdou, trpělivost, aby si celou píseň nahráli na mobily, však nemají. Evropané. Američané. Zapomínají, že udržet tón chce trpělivost. Stejně jako vystát utrpení. Při společném zpěvu se lidé i bez publika ztrácejí sami sobě a odevzdávají se čemusi nad sebou nebo mimo sebe. Dávají si smysl. Holubi to nesvedou. Lidé v parku ano.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: PV

Zabýváte se ještě povolením eutanazie?

Dobrý den, pokud se nepletu, dřív jste chtěla otevřít téma uzákonění eutanazie. Usilujete o to ještě? A uniklo mi to, nebo se vlastně toto téma nezačalo v parlamentu nikdy pořádně projednávat? Prý se ale teď toto téma otvírá v senátu. Myslíte, že je šance, že dojde na uzákonění nebo aspoň se jako po...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jana Putzlacher: Vznikne arabské NATO?

11:24 Jana Putzlacher: Vznikne arabské NATO?

Arabské státy opět zvažují vytvoření vlastního ekvivalentu NATO. Důvodem byly izraelské útoky na Kat…