V současné evropské civilizační situaci platí, že monopol na násilí má stát. Jeho instituce převzaly odpovědnost za veřejný pořádek a bezpečnost občanů. Dá se tedy prezidentské výzvě rozumět tak, že se této výhradní odpovědnosti stát zříká? Jde o rezignaci před ztajenými výzvami, jež zatím zůstávají lidem skryty, nebo se jedná jen o názor, ze kterého se, jak to u prezidenta známe z některých předcházejících případů, nestřílí?

Připusťme ale, že nejde o kampaň na podporu českého zbrojního průmyslu a že občané v dobré víře uposlechnou otcovské výzvy. Jak by vypadala praktická zbraňová politika? Nikdo, kdo absolvoval vojenskou službu, nezapomene, jak otravné je pravidelně pucovat lauf, který má i krátká palná zbraň. Občan po večerech u televize hadříkem hladí tělo kvéru a jemně nanáší olejíček, aby nám to nerezlo, aby to bylo funkční. A vzpomínáte si, jak nerado se z takové načančané zbraně střílí? Už jen představa, jak jeden výstřel zaneřádí pistolku, vám bude bránit stisknout spoušť. Někdo to zkrátka rád čisté. Vybaven železem měl by občan chodit do hospody? Kde jinde narazí na šíleného střelce, kterého by mohl včas sejmout? Jenže přiznejme si, že šance, že budete mít štěstí a zrovna do vaší restaurace se predátor dostaví, je malá. Toho zbytečného nošení a neelegantně vzdutých kapes!