Druhou část odpovědí otiskneme ve vydání, které se objeví na stáncích 22. prosince. Méně zdvořilí z oslovených se neobtěžovali reagovat vůbec. Ti zdvořilejší si dali tu práci a napsali mi, že se nemám zlobit, ale že neodpovědí.
Dva muži dokonce svou blokádu zdůvodnili. Jednomu vadí, že Literární noviny působí příliš prorusky, a tudíž by se jeho jméno poskvrnilo, kdyby jeho text vyšel na jejich stránkách. Jinému nositeli veřejně váženého jména vadilo, že spolupracujeme údajně s Parlamentními listy a že některé naše texty jsou nahnědlé. Na námitku, že žádná formální spolupráce neexistuje, a na žádost, aby označil, který hnědý text v tištěných novinách má na mysli, odpověděl, že tak soudí podle loga na webu a dále už nic konkrétního.
Vzpomněl jsem si na esej Milana Kundery Černé listiny aneb Divertimento na počest Anatola France. „Černé listiny, odkud si to berou svou sílu? A odkud se berou ta tajná rozhodnutí, kterých jsou poslušny?" ptá se autor a odpovídá: „Ze salonů. Nikde na světě nehrají takovou roli jako ve Francii. Díky aristokratické tradici. Která trvá po staletí, a díky Paříži, kde na zúženém prostoru je soustředěna veškerá intelektuální elita země a vyrábí názory; nešíří je kritickými studiemi, učenými diskusemi, ale omračujícími formulemi, hrou slov, čarovnými nadávkami (je to tak: v decentralizovaných zemích je zlomyslnost rozptýlena, v centralizovaných koncentrována)."
U nás plní Praha úkol Paříže jen v tom bohuželném smyslu, že koncentruje intelektuální řevnivost a zlomyslnost, která se ráda navléká do kůže svobodomyslnosti, jež ale kdyby masku odložila, odhalila by svou žalostně nahou stádnost. Tradici salonů si pražské prostředí nikdy nedokázalo domestikovat v plném slova smyslu, jejich funkci však po staletí plnily hospody. K aristokratičnosti mají ovšem lokály tak daleko jako Palladium ke Galeries Lafayette. Přepínání formulací, přesvětlování scény a devótnost před pomyslnými ikonami jsou u českého intelektuála o to usilovnější, oč více je mu třeba, aby maskoval deficit duchaplnosti a elegance. Radikalita, i za cenu neomalených krádeží myšlenek, se cení víc než rozvážnost a hledání vlastní cesty. Vydáváte-li se do kterékoli pražské debatní nálevny, téměř vždy tušíte předem, jaké názorové sako si toho dne máte obléci, abyste si v klidu odpili své. Vejdouce v rubašce, schytáte to někde hned ve dveřích. Jinde z vás zase tričko s hvězdami a pruhy rázem učiní intelektuálního invalidu. A tam, kde zahlédnete srpy s kladivem, můžete se vsadit, že trapnost je za rohem. Všude se vám však bude jen těžko hájit zásada, že odlišný názor není vada charakteru.
Tak odkud berou černé listiny svou sílu? Proč je potřeba sestavovat seznamy Židů ve veřejných funkcích, k čemu nám budou seznamy oligarchů, komu slouží soupis webů proamerických nebo proruských nebo proarabských? Zadřené třísky posedlosti zděděné po avantgardách.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
%20zmen%C5%A1en%C3%A9_profil_top.jpg)
