Jakživ jsem neslyšel, že by stavební firmy měly prázdniny, a proto si říkám, proč se podobné reparatury neprovádějí v červenci a srpnu, kdy by jim děti nepřekážely. Patrně proto, že ve stavebnictví je obrovský převis poptávky nad nabídkou. Jeden stavitel vedle druhého mi vypráví, jak mu můžou lidé utrhat ruce. Chcete-li novou střechu, letos na to zapomeňte. Uzavíráme smlouvy už na květen příštího roku, říká mi jeden z majitelů firmy a spouští lamentaci: Už deset let jsme nepřijali mladého řemeslníka, nejsou. Když při nějaké zakázce potřebujeme řemeslnickou výpomoc, nejsou lidi. Všichni se udělali pro sebe a práce mají až nad hlavu. V době krize se tiskla eura jak na běžícím pásu. Všude je plno peněz, ale nejsou kryté ani materiálem, ani prací. Bombardují mě novými a novými zakázkami a dotazy ze všech stran republiky. To je strašná situace. Už se těším, až budu v penzi.

Na jeden specializovaný poptávkový server jsem, několikrát odmítnutý při přímém oslovení, zadal požadavek na opravu střechy na chalupě. Dostal jsem zprávu, že moji poptávku poslali na pět set firem. Ozvala se jedna. V takové situaci se samozřejmě lehce natahují rozpočty a dodavatelé služeb si zvyšují marže, co to dá. O kvalitě provedených prací nelze mít iluze. Vyučeného klempíře nemůže ani při nejlepší vůli, i kdyby ta vůle skutečně byla, nahradit ukrajinský učitel. Výmluvně svědčí o kvalitách zdejší řemeslné úrovně třeba i současný vzhled satelitních městeček vzniklých v devadesátých letech. Všimli jste si plačících fasád nově zateplovaných domů? Deště z nich splavují pestré barvy, takže vypadají jako sobotně zmalované oči prostitutek, které se rozplakaly, protože jim nafackoval klient.