Evropská unie nutila naši republiku, aby si toky vyčistila. O naší povaze svědčí už to, že k něčemu samozřejmému nás musí někdo nutit. Stavbu čistíren odpadních vod jsme ale stejně do termínu nestihli. Ovšem záhadou pro mne je, že i tam, kde objekty čistírem vidím, nevidím čistou vodu. Průhlednosti a průzračnosti se zřejmě bojíme, i když jde jen o vodu. Kalná voda, voda žal, jak napsal František Halas, stéká našimi údolími a předáváme ji dál, ať si s ní poradí někdo jiný. Jsme ve vleku atavismů, jaké v civilizovaných evropských zemích překonali. Stále vládne našim představám vzorec vodního toku jako cesty, kterou odchází z našich krajů všechna špína. Po tisíciletí se na březích řek, říček a potoků pralo prádlo, plavili se tam koně i myli lidé. Fekálie, pokud neskončily na polích, volně pluly živlem, tu a tam byla na hladině k vidění vzdutá těla mršin. Dnes je nahradily plastové nádoby a igelitové pytlíky vlající ve větvoví vrb na březích zdobených černými prsteny pneumatik. Někdy, jako před lety v Rajnochovicích, bývají ryby v potoce opilé přívaly ilegálního alkoholu. Smradlavý kolorit stok musí mít ale něco do sebe, neboť Češi jej milují. Nikde kolem nás není myslím v takové lidové oblibě činnost nazývaná souhrnně jako vodáctví.

Kánoe, kajaky, rafty, pramice, vory, čluny, lodě. A popeliště tábořišť. Romantika lovců mamutů ožívá ve stravě kolem ohnišť a mísí se s folklorem severoamerických indiánů a kovbojů ve zpěvech vášnivých. Ukázkové uplatnění pospolitého rysu: nevidět, co je, vidět, co by se nám líbilo. Už jste byli na vodě? Frekventovaná otázka mezi známými má všeobecně zjišťovací povahu, ale zájem může jít dál a ušetřena nebývají ani tajemství povýtce intimní: Kolikrát jste se udělali? Někdy se vodáctví označuje pojmem vodní turistika, čímž se ovšem dokonale zatemňuje jeho podstata. Turistovi jde o všelijaké způsoby přemístění do určitého cíle, jenž z různých důvodů vzbuzuje zájem o historii, vlastivědu nebo pivo. Vodákovi nejde o cíl, vodák je lovec zážitků, jež nabízí sama cesta. Vodák je druh rybáře, taky rozprostírá sítě, ale nevyhlíží ryby, nýbrž peřeje a šlajsny.Naše doba ve svých degenerativních procesech nevynechává nic, natož vodáctví. Motorové čluny na Baťově kanálu, kde peřej ani šlajsnu neznají ani podle jména, mají pouze protetický charakter. A stíny rozeklaných skal na Hané? To je výsměch. Tady se dá jen mlčky sedět na palubě, popíjet víno nebo slivovici a nezapomenout na zásobu repelentů proti komárům. Proto taky četné policejní kontroly dbají, aby alespoň kormidelník nebyl opilý.