Velšský záložník Gareth Bale nepochybně má na různé věci své zajímavé názory, ale neobtěžuje jimi na potkání své okolí. Mluví za něj činy svědčící o možnostech jeho těla a pružnosti mozku. Švýcar Xherdan Shaqiri se rozhodl usvědčit boha z nečinnosti a svým gólem proti Polsku učinil zázrak. Japonský samuraj, kdyby se mu přihodilo to, co Daridovi v českém zápase se Španělskem, spáchal by harakiri. Na druhou stranu by čeští fotbaloví reprezentanti jistě souhlasili s filozofem Friedrichem Nietzschem: „Myšlenka na sebevraždu je silný útěšný prostředek: člověk s ní překlene leckterou zlou noc."

Fotbal a sport vůbec zůstává v současné době rezervací, kam až na výjimky nezasahuje moc slova přímo. Lidská civilizace, na jejímž povrchu se objevuje jedna prasklina za druhou a kterou natahují na skřipec protikladné skupinové a národní zájmy, se naštěstí shodne alespoň na tom, že intervaly mezi vražednými válkami vyplní zápolením nekrvavým, aby nuda byla snesitelná a napětí zvladatelné. Odpor ke slovu a nadvláda měřitelného výkonu musejí však zůstat udržitelným olympijským kritériem. Pokud by se diplomacie a politika ujaly vlády i na sportovištích a hřištích, znamenalo by to zánik hry i sportu. Slova se vyznačují stěhovavým významem a zásadně volnou vazbou na realitu. Slova jsou advokáti zbožných přání, slova se s pravdou sejdou jen náhodou nebo nedopatřením. Slova jsou jako nosiči vody na dlouhé vzdálenosti, vybryndají ji cestou. Nejméně jí donesou velká slova. A soudce chybí. Svědci jsou němí nebo je nikdo neposlouchá.