Co je to „město budoucnosti“? Podle Postráneckého nejde jen o účelné propojení digitálně řízených aktivit města (fungování infrastruktury, služby, byznys, čemuž se obvykle souhrnně říká „smart city“), ale i řešení jeho urbanistické stránky. Jinými slovy funkční soužití rozvoje, výstavby a uživatelských potřeb obyvatel v kompaktní, stavebně smysluplný, a dokonce možná i esteticky uspokojivý celek.
Tato vize obsahuje řadu originálních možností. Nejen takové, které jsou pro municipalitu životně nezbytné (třeba optimalizace vodního hospodářství či energetiky), či vynálezy, s jejímiž průkopníky se už leckde můžete potkat (například autonomní vozidla), ale i projekty dosud setrvávající na papíře a v představách konstruktérů (třeba autonomní farmy zajišťující pěstování i prodej rostlinné produkce bez aktivní účasti lidské obsluhy atd.).
Michal Postránecký prezentoval východisko, z něhož jeho Centrum vychází, tzv. „citizen centric model“, tedy stav, kdy technologie slouží člověku, který je středem a smyslem toho všeho. Sympatické bylo, že Postránecký nepominul ani různá rizika, která s sebou nové technologie přináší. Za ocitování stojí jeho věta, z níž by měli nepochybně radost psychologové: „Nemůžeme říci, že technologický rozvoj vždy jednoznačně zlepší naše životy – omezuje například naše kognitivní (poznávací) schopnosti.“ Ano, touto oblastí zkoumání se zabývá třeba německý psychiatr Manfred Spitzer ve svých knihách Digitální demence či Kybernemoc. Ale ani on nevyzývá k pomyslnému návratu na stromy. Jen apeluje na to, aby technologie sloužily nám, nikoli my jim. V tom jsou obě vědy, psychologie i kybernetika, v jednotě.
Postránecký upozornil i na rizika neřízené robotizace (o tom, jak se autonomní stroje vymknou lidské kontrole, byly napsány stohy sci-fi knih, ale nemusí jít vždy jen o literární fantasii) nebo na další otázku, která si vynucuje řešení, a to je další nespočetné množství antén či optických kabelů určených k příjmu a šíření 5G technologie. Tady bude akutně potřebná kooperace developerů s jejich záměry, měst s jejich potřebami a samozřejmě především obyvatel. Ale jak víme z jiných kontextů, všechno je řešitelné, když je dostatečná kompetence a dobrá vůle na všech stranách. To je univerzální pravidlo.
Psali jsme:
autor: PV
