Má ministr financí Zbyněk Stanjura vaši důvěru?Anketa
Druhým koncem do stejného krajíce kousla vláda v balíčku příslibem, že zruší miliardové dotace např. do potravinářského průmyslu, týkat se to má např. Madety, Hamé či Agrofertu. Při bližším zkoumání však zjistíme, že ani tento příslib nemá zlaté dno. Většina dotací do tohoto odvětví je vázána na dotace evropské, a k těm nemá česká vláda žádný restriktivní přístup. Takže co? Zase nic. Humbuk, ukázání na společného nepřítele, a karavana táhne dál.
Jenomže je zde stále jedna přetrvávající potíž, a to jsou ceny potravin pro koncové spotřebitele. Dlouhodobě jejich výší viní různé kruhy, nejen vláda, ale třeba i lobbista Tomáš Prouza, právě velké potravinářské producenty (za všechny opět oblíbený fackovací panák Agrofert). Abychom problematice lépe rozuměli, musíme si předně uvědomit, že koncová cena není výmyslem nějakého cifšpiona v jedné firmě, natož nějaké pomyslné kartelové dohody. Dobré a lapidárně srozumitelné vysvětlení podal Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu České republiky:
„Ceny potravin zvyšují samozřejmě vyšší vstupní náklady energie, pohonné hmoty, v případě zemědělců třeba jsou to nárůsty cen hnojiv o 300, 400 procent, nárůsty cen krmiv atd. takže u zemědělců jsou to vyšší náklady, samozřejmě vyšší energetické náklady mají i potravináři, u potravinářů, jako je třeba cukr, tak málokdo ví, že třeba cukrovary platí také emisní povolenky, takže jim se do toho promítá nejenom cena energií, ale ještě cena emisních povolenek.“ Takže jeden viník je zřejmý: náš nefunkční stát, který se „postaral“ o téměř nejvyšší ceny energií v Evropě a též o jednu z nevyšších inflací v EU. Což společně dává ty nejhorší podmínky pro rozvoj nejen v tomto odvětví. A jediné, co vláda umí, je svalit vinu za inflaci na ČNB a za ceny potravin na velkoproducenty. Přitom těch u nás zdaleka není převažující množství. K porozumění stačí jednoduchá početní úvaha: Zatímco u zemědělců (velkých či malých) se rentabilita vlastního kapitálu, tzn. jak moc ročně zhodnotí peníze, které investovali do podnikání, pohybuje někde okolo 5-6 %, u prodejních řetězců jsme někde na 30 %. Ještě srozumitelněji řečeno, zatímco retailistovi se peníze, které investoval, vrátí za cca 3 roky (100/30), u zemědělce je to cca 20 let (100/5).
Fotogalerie: - Kandidáti KDU-ČSL do EP
Zpět k cenám potravin. Martin Pýcha pokračuje: „Pokud se chceme dojít tomu, kdo má největší vliv na ceny potravin, a to nejenom v České republice, tak jsou to obchodníci, obchodníci určují, za kolik budou nakupovat, obchodníci mají obrovské nákupní oddělení, které sleduje ceny potravin nejenom v České republice, u dodavatelů v celé Evropě, ale po celém světě. To znamená, když zemědělec chce dodávat cibuli do obchodů a obchodník mu řekne fajn, od příštího měsíce mi dáváš cibuli o 2 Kč levněji, zemědělec řekne, ale to už je pod mými výrobními náklady, on řekne fajn, tak už nejezdi, a koupí si ji z Austrálie, protože ví, že tam je momentálně levnější cibule.“
A třetí citát z téhož zdroje se opět týká státní politiky směřující k potravinovému sektoru. Jak jsme slyšeli z úst poradce premiéra pro ekonomiku Štěpána Křečka, oficiální místa občanům radí, aby si jezdili nakupovat do Polska, protože tam je levněji. Když necháme stranou samu nehoráznost toho výroku, pojďme do podstaty, Martin Pýcha upozorňuje: „Český zemědělec platí daň z nemovitostí, polský zemědělec neplatí daň z nemovitostí, český zemědělec má vyšší daň z příjmů než polský zemědělec, český zemědělec nedostává národní dotace na úrovni jako polský zemědělec, typickým příkladem může být podpora na kompenzaci vysokých cen hnojiv, polští zemědělci dostali podporu, čeští zemědělci nedostali žádnou podporu, takže logicky český zemědělec už na začátku musí vyrábět dráž. Pak přijde potravinář, do toho vstupuje. DPH, česká DPH na potraviny je dosud 15 %, snížená sazba 10%, polská 0%.“ To se to panu Křečkovi hezky radí, chce se dodat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
