V první řadě musím uvést, že s naštváním Andreje Babiše naprosto souhlasím. V mnoha věcech má totiž pravdu, když kritizuje poměry v české politice. S čím však nesouhlasím je to, že to říká on, kdy to říká a hlavně - jakým způsobem to říká. S Babišem je to stejné, jako když se člověk dívá na Babicu: mluví-li o jídle, přímo mlaská, až má člověk chuť se s ním pustit do vaření. S nadšením poslouchá jeho praktické rady a postřehy, připravuje si ingredience a najednou uslyší: „Nebo jsme dělali v Düsseldorfu takovou akci pro pět tisíc lidí a vezli jsme tam jídlo kamionama. Všechno jsme to přišpendlili, aby to po cestě drželo. Přišpendlili jsme to blbě. Přijeli jsme na místo, otevřeli dveře a puding plaval v nudlích, krabi se v tom plácali... Za tři hodiny jsme to museli dát do původního stavu." Nešť, když i tohle člověk přestojí a hlad ho přesvědčí, že bude s Babicou vařit dál, třeba domácí sekanou, pak přijde další porce „upřímnosti": „Já jsem uvažoval vo tom vůbec jak ten název sekaná moh vzniknout, tak a vyudedukoval jsem si, že pravděpodobně dřív ty mašiny, ty strojky neměli, takže prostě lidi to maso vzali a rozsekali ty zbytky co měli a vznikla jim vlastně takovádle jakoby mletina a z toho voni dělali si takový různý samozřejmě pochoutky." Po tomhle vás zaručeně přejde chuť nejen na sekanou, ale vůbec se kdy pouštět do vaření.

SLEDUJEME téma ANO 2011

Dívám-li se na Babiše, sdílím s ním nadšení, mluví mi z duše, ale zároveň mne přechází chuť na politiku a o boji s korupcí nechci už nic slyšet. Ba co hůře, začínám pochybovat o tom, že jsem se mýlil, když jsem svého času psal, že Věci veřejné v čele s Radkem Johnem na dlouhou dobu zkompromitovaly účelové politicko-podnikatelské projekty a po superguru už nemůže přijít jiný. Nechci dávat Babiše do stejné řady s Bártou či Johnem, jen když slyším či čtu ty neuvěřitelné Babišovy výroky, padá na mne naprostá skepse. Mluví-li Andrej Babiš o korupci v politice, notabene kritizuje-li polistopadové poměry a pár dní před výročím 17. listopadu oznamuje vznik druhého Občanského fóra, je to pro znalce českých politických poměrů stejný zážitek, jako kdyby jim začal zahradní trpaslík od Vietnamců dávat přednášku o fenoménu kýče v moderním umění.

No považte, jaký je rozdíl mezi výše zmíněnými Babicovými výroky a Babišem, který dnes v rozhovoru pro Reflex vysvětluje: „Chodil jsem na narozeniny Zemana, Klause, Grosse... Měl jsem pocit, že jsem důležitý a vlivný"? Nebo: „Paní Wolfová, mně byl Topolánek na padesátce, Ivanu Langrovi jsem byl na svatbě. Já je znám všechny."