Pamatuji si, jak jsem na podzim 2008, během vyhlašování výsledků krajských voleb, dostával esemesky a telefonáty od mých známých v ODS, které vyjadřovaly většinou to samé: hořkou gratulaci z tehdy drtivého vítězství ČSSD. Vítězství, které média okamžitě překřtila na „oranžové tsunami“, zatímco zisk ODS na „historickou prohru“.

Tehdy jsem všem odpovídal, že ČSSD vyhrála příliš. Obával jsem se totiž, že není připravena ani personálně na tak velkou odpovědnost a při vědomí toho, co obdobný triumf v roce 2004 učinil z ODS, jsem jejich nadšení nesdílel. Nezasloužené vítězství totiž dříve či později znamená nezaslouženou prohru a navíc jsem zastával a zastávám nadále názor, že slabá ODS znamená i slabou ČSSD a opačně.

Bohužel, má předpověď byla záhy naplněna a to volbami 2010, přičemž trajektorie, po níž kráčela ke svému dnešnímu výsledku ODS, je hrozivě podobná s trajektorií, na níž se nachází ČSSD, jen s časovým posunem.

Stojí za to si připomenout, že ona „historická prohra“ ODS v krajských volbách 2008 měla stejnou procentuální hodnotu, jako vítězství ČSSD ve volbách 2012, přičemž na počet voličů na tom ODS tehdy byla ještě lépe. A to nemluvím o nápadně podobném zisku v parlamentních volbách na úrovni 20 % ve volbách 2010 (ODS) a v těch letošních (ČSSD).

Proto je tak důležité sledovat, co se děje s ODS a českou pravicí vůbec. Nejen proto, že to jsou pro ČSSD ideoví soupeři, které tolik potřebuje v plné intelektuální síle k tomu, aby mohla opět pomýšlet i ona sama na lepší volební zisky. Je nutné pozorně naslouchat a dívat se pozorně, co dělá ODS pro to, aby obnovila svůj volební potenciál, svoji důvěryhodnost u voličů, protože to jsou, dámy a pánové, rady zadarmo.