Pamatuji si z éry mého vylučování z ČSSD, za nímž stál právě primárně zájem Housky, že mi někteří jeho straničtí „přátelé“ vysvětlovali, že je to „hodný člověk, který se stará o to, aby lidé měli práci“. Činili tak ale okatě před jeho družkou, hejtmankou Janou Vaňhovou, tudíž těžko soudit, zda si to i opravdu mysleli, anebo chtěli být jen dobře zapsáni. Zcela jistě je jeho násilný odchod ze života tragédií pro jeho blízké, rodiče, děti a partnerku, kterým se sluší vyjádřit soustrast.

Nechci a nebudu se z těchto důvodů věnovat hodnocení života Romana Housky, protože člověk jeho charakteru a s jeho minulostí by se nikdy nedostal na takovou pozici, z níž ovlivňoval životy druhých, bez specifických podmínek, které panují v Ústeckém kraji. Nejlépe ze všech to vystihl jeden z mých přátel, který mi ohledně této tragické události volal z cesty z Mnichova s tím, že něco podobného se děje i v Německu, i zde dochází k zabití kontroverzních podnikatelů, ale nikdy by se někdo takový nemohl realizovat ve vysokých funkcích v SPD, natožpak tak dlouho.

Ústecký kraj se prostě stal symbolem prorůstání politiky, zločinu a byznysu a počet tzv. politických podnikatelů napříč politickými stranami zde vysoko převyšuje průměr ve zbytku země. A jestli se kraji díky tomu přezdívá „česká Sicílie“, pak Chomutov, domovské město Romana Housky, Jany Vaňhové a Alexandra Nováka, získal i díky nim nelichotivý přídomek „podkrušnohorské Palermo“. Model spolupráce mezi zdejší ODS a ČSSD, který je založen na absolutní parcelaci nejen politiky a správy věcí veřejných, ale především na řízeném a cíleném rozdělování různých dotací a zakázek, které nápadně často vyhrávají stále stejné firmy, byl následně, nejpozději od roku 2008, převzat i na krajskou úroveň.