Pak přišla Zremanova cesta v tryskáči pronajatém dvěma klíčovými investičními skupinami (kteří si předtím beztak pronajali Zemana, jehož cestu spíše než oficiální protokoláři zajišťovala Česko-čínská smíšená obchodní komora, úzce spojená s PPF), aby mohl večer předat státní vyznamenání roztodivnému mixu osobností, včetně jednoho ve fleecové bundě, aby se následující dny objevil záznam ze Zemanova vystoupení v čínské státní televizi, kde užaslému redaktorovi prezident Zeman vyznal k lásce ke „stabilizované společnosti“ a postavičku Krtečka (beztak Made in China) prohlásil za nový symbol naší země. A pak přišly Hovory z Lán, které už jen dojem z celého týdne dovršily.
Jakkoliv ovšem sám patřím mezi ty, kteří takové děje nemohou přenést přes srdce, nejsem na druhou stranu zdeptán ani hystericky nevolám po gestech typu snímání prezidentovo obrazů ze stěn škol. Ani se nepodepíšu pod žádnou z těch mnoha petic, které zase vznikají. Jsem totiž na tyto události připraven: patřil jsem mezi první, kdo varovali před přijetím přímé volby prezidenta a své přátele v ČSSD, kteří ji nadšeně prosazovali, jsem upozorňoval, že dláždí cestu na Pražský hrad Miloši Zemanovi. Buď se mi smáli, že sýčkuji, popřípadě mi začali vysvětlovat, jak by jeho kandidaturu zašlapala v zárodku „mediální fronta“. Co mi však vadilo a stále vadí je, jak lidé, kteří Zemana znali nejlépe, nebyli schopni uvěřit či varovat.
Podobně to mám s Andrejem Babišem a jeho ANO. V době, kdy nikdo nevěřil v jeho úspěch, jsem se jednu květnovou sobotu sebral, v půl páté ráno nasedl na vlak do Olomouce a spolu s jedním novinářem z Prahy jsme sledovali programovou konferenci jeho hnutí. Dodnes mi utkvělo, jak si nikdo v sále, kde se konference konala, nedovolil přijít pozdě, jak všechno šlapalo podle itineráře a jak to vše vypadalo jako školení firmy, kde se rozneslo, že se bude propouštět a povyšovat zároveň. Ve všeobecné únavě z politiky a tedy i moci Babiš dal a dával jasně najevo, že tu moc chce. A hodně. Bylo to pak vidět i na setkáních s lidmi, kde si chtěli občané osahat miliardáře odbobně, jako před volbami 2009 knížete. Lidový miliardář nahradil lidového knížete, TOP09 byla sežrána revolucí, kterou sama vyvolala. Výsledky voleb jsem tedy překvapen nebyl – a stejně jako v případě zvolení Zemana i tady slouží jako důkaz mé články. Co mne však zaskočilo, bylo to, jak Babišovi a jeho lidem prošlo poplivání celých minulých 25ti let, aniž by se kdo hlasitě ohradil. Jeho řeči o „ukradené revoluci“ mne – při znalosti jeho životopisu i výroků z nedávné doby – vyloženě iritovaly. Více však mlčení těch, kteří se mohli a měli povinnost hlasitě ozvat.
Podobně to mám i dnes. Ve veřejné debatě se řeší fleecová bunda, Krteček, hulvátství hulváta, k jehož prezidenství mu všichni pomohli – ať již svojí aktivitou nebo pasivitou – a nikdo si neláme hlavou, proč při výročí 25ti let od listopadu 1989 nebyl mezi vyznamenanými na Pražském hradě nikdo, kdo by byl spojen s výročím listopadu 1989 a s přechodem k demokracii.
Jako kdyby Zeman toto období přeskočil a vyznamenal lidi spojené s érou boje proti nacismu a komunismu, ale jako kdyby zde nebylo již dost šedivých hrdinů z dob, které svého času Ferdinand Peroutka nazval „Budování státu“. Chyběl mi tam jak někdo jako Václav Malý, Petr Kučera či Petr Uhl, ale třeba i někdo z umělců, kteří tehdy plnili zdarma a z přesvědčení roli, kterou dnes – za peníze či za vidinu funkce – dělají Andreji Babišovi. Ti dva mají asi více společného, než si možná připouštíme. A my s nimi možná také, nedokážeme-li si takové věci uvědomit a místo toho řešíme Krtečka.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
