Práci začíná odmítat čím dál tím více nezaměstnaných. Důvod je přitom nasnadě - nejenomže není tato práce honorována, ale ještě k tomu znesnadňuje nezaměstnanému hledat si vlastním přičiněním práci, neboť veřejné prospěšná služba mu ukládá povinnost odpracovat minimálně 20 hodin týdně. Lidé registrovaní na ÚP tak logicky hledají cesty, jak se tomuto ponižujícímu institutu, který má údajně obnovit pracovní návyky, vyhnout. Podle původních propočtů se ministr práce a sociálních věcí J. Drábek (TOP 09) na začátku tohoto roku domníval, že úřady práce v celé republice pošlou na ,,nucené práce" až 50 000 dlouhodobě nezaměstnaných. Takový předpoklad je však značně nadsazený.

Veřejně prospěšná práce se může týkat kohokoliv, kdo je na ÚP registrován více než jeden rok. Bez ohledu na vzdělání tak může jít zametat ulice nekvalifikovaný pracovník i promovaný inženýr, vyhozený z práce například z důvodu nadbytečnosti apod. Toto zákon neupravuje ani nezohledňuje. Ministr Drábek argumentuje tím, že každý člověk, který se ,,dostatečně" snaží, si práci zhruba do dvou měsíců najde, jinak je to jeho vlastní neschopnost. Přehlíží ovšem skutečnou situaci na trhu práce, to znamená, že existuje již dlouhou dobu zásadní disproporce mezi celkovým počtem nezaměstnaných a počtem nabízených pracovních míst. Ten Nečasova vláda vůbec neřeší, což souvisí s rezignací na aktivní politiku nezaměstnanosti, kdy pravice na tvorbu jednoho pracovního místa přispívá asi o polovinu méně než předchozí levicové vlády. Represivní politika nezaměstnanosti, na niž Nečasův kabinet zvolna přešel, pak nemůže v žádném případě kritickou situaci v tomto ohledu řešit.