Faktem však zůstává, že Palach se upálil proti nastupující husákovské normalizaci, a nikoliv proti podstatě existujícího režimu - mocenskému monopolu KSČ. Sám byl příznivcem polednového demokratizačního kurzu, který byl v lednu 1968 nastartován reformním vedením KSČ v čele s A. Dubčekem. Jeho oběť padla na oltář husákovské zpátečnické politice, která vedla nakonec k demontáži socialistického režimu.
Invaze vojsk Varšavského paktu v srpnu 1968 nepochybně Palacha hluboce zasáhla. Jedenadvacetiletý student vnímal postupné odumírání demokratizačního procesu daleko citlivěji než ostatní lidé, proto se rozhodl ke krajnímu řešení protestu. Na druhé straně se domnívám, že upálení a zmar mladého života je projevem extrémní oběti, která ve svém důsledku nemohla zvrátit stav věcí, jak v ČSSR existovaly po invazi v srpnu 1968. Palachův čin však má nepochybně význam symbolický.
Heroizace či apoteóza Palachova činu, které se dočkal po roce 1990, je ovšem podle mého názoru poněkud naddimenzovaná, aniž bych chtěl jakkoliv snižovat Palachovu památku. Koneckonců ,,lidských pochodní" bylo daleko více - E. Plocek, J. Zajíc, v Polsku R. Siwiec, v Maďarsku S. Bauer, na Ukrajině V. Makuch a mnozí další, kteří solidarizovali s Palachovým činem a podstoupili též nejvyšší oběť.
Nelze si také nevšimnout, že naše ,,objektivní" mainstreamová média si přizpůsobují výklad Palachova činu po svém. Když se v parlamentu minulý rok hlasovalo o tom, že den 16. 1. se má stát státním svátkem, vystoupil komunistický poslanec M. Grebeníček s tvrzením, že Palach souzněl s reformním kurzem po roce lednu 1968 a jeho čin nebyl namířen proti komunistické totalitě. Většina našich médií však spustila bubnovou palbu a Grebeníčka označila jako falzifikátora dějin, který se nemá vůbec právo k ničemu v souvislosti s Palachem vyjadřovat. To, co řekl Grebeníček, je však pravdou, byť mi je tento pán značně nesympatický. Pokud by se zmíněná média zeptala bratra Jana Palacha Jiřího, ten by jim jistě potvrdil, že se v jeho pozůstalosti našla trikolóra jakožto symbol souhlasu s reformním polednovým kurzem, a že tedy Palach neprotestoval proti komunistickému režimu jako takovému. Palachův čin byl primárně namířen proti hlavním normalizačním opatřením - znovuzavedení cenzury, vysílání prosovětských Zpráv a dalšímu odbourání vymožeností obrodného proudu.
Tyto kroky Palacha nejvíce zasáhly.
Buďme tedy v hodnocení Palachova odkazu střízliví, a pokud možno objektivní. Nenechme se strhávat emfatickými emocemi jako náš mediální mainstream. Palach je jistě národním symbolem, symbolem protestu, odhodlání a bojovnosti. Na druhé straně jeho smrt byla obětí krajní, extrémní, o čemž není pochyb, a proto bych byl v používání slova ,,hrdinský" poněkud zdrženlivější.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
