Ta nyní prostřednictvím Rady ÚSTRu instituci přestala po několika letech ovládat, a tak spustila obvyklý antikomunistický křik. Nutno dodat, že by tuto kartu zvedla i v případě, že by měla skrze Radu na ústav stejný vliv jako v minulosti. Nevím, proč je tolik povyku kolem této instituce, když levice jen využila své aritmetické většiny v Senátu a zvolila do Rady jí lidi blízké lidi, tak jako to udělala svého času pravice, když držela Senát ona.
V roce 2007 si pravicový Senát zvolil takovou Radu, která byla poplatná jemu a pravici a současně instalovala prvního ředitele, jímž byl P. Žáček, který šel ,,na ruku" právě pravici. Chci tak jen doplnit několik postřehů, které v napjaté atmosféře kolem ÚSTRu jakoby zapadly, neboť o současném dění v ÚSTRu se již napsalo mnohé.
V prvé řadě je to strach naší pravice, že by se ÚSTR zaměřil při své badatelské činnosti také na jiná témata, něž výklad českých soudobých dějin skrze represivní orgány předlistopadového režimu, jako byla StB či SNB. Když ÚSTR jako politické dítě pravice vznikl, M. Topolánek a další počítali s tím, že ústav bude fungovat pouze jako badatelské pracoviště, které bude vykládat historii velmi zúženě, prismatem činnosti represivních složek minulého režimu. Historii však tímto způsobem samozřejmě vykládat nelze. Musíme na ni pohlížet v celé šíři událostí a dějů, které v konkrétní období probíhaly.
Za druhé v zákoně č. 181/2007 Sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek par. 4 se můžeme dočíst, že ústav ,,zkoumá a nestranně hodnotí dobu nesvobody a období komunistické moci, zkoumá antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, a zločinnou činnost Komunistické strany Československa, jakož i dalších organizací založených na její ideologii." Samotné toto ustanovení je contradictio in adjecto, protože ÚSTR dlouhodobě vykládá naše soudobé dějiny tak, aby její klíčové události byly v zásadním souladu s pravicovým vidění světa, a dokonce zavádí některé nové ,,odborné" termíny, na nichž není v historické obci jednoznačná shoda. S tím samozřejmě souvisí pravicové ,,geny" ÚSTRu, které mu byly při jeho založení dány do vínku. Například termín ,,třetí odboj" je pravicí a tedy i ústavem zcela vyfabrikovaný, přestože nikdy neexistoval, toliko roztříštěný odpor, který nemohl reálně ohrozit totalitní komunistický režim. Přesto s tímto pojmem ústav pracuje. Je zde nadhodnocována, až adorována činnost vrahů bratří Mašínů, kteří ve skutečnosti nebojovali proti komunistickému režimu, ale za pomocí sabotáží a vražd se chtěli dostat na Západ. Jakmile se jim podařil úspěšný útěk z Československa, další odboj proti režimu již nepodnikali.
Toto deformované vidění světa, které vyhovuje pravici, je tak nutné při existenci ÚSTRu přirozeně ,,kompenzovat" a vyvažovat i jinými důležitými tématy, jako například komunistická každodennost či osudy různých tříd, které komunisté cíleně zlikvidovali. Zde je však hlavní potíž, protože toto nechce pravice připustit. Důvod je prostý, ÚSTR by ztratil charakter ,,klacku", který česká pravice používá již 6 let na komunistickou stranu a levici vůbec a její kompromitaci, zvláště před volbami. Zároveň by se snížila frekvence jednotlivých diskreditačních akcí na čelné levicové politiky právě před volbami, které ,,dodával" ÚSTR za éry P. Žáčka ÚSTR našim pravicovým představitelům (viz případ Snítilý před prezidentskými volbami v roce 2008). Za Žáčka totiž činnost ústavu probíhala v politické rovině jednoduše. Fungovala zde ,,osa" N. Kavalírová - P. Žáček - M. Topolánek, která prakticky ovládala formu jednotlivých výstupů z ústavu. Pravici poplatní lidé totiž drželi v rukách Archiv bezpečnostních složek (ABS), který se stal účinným nástrojem proti politickým protivníkům. Tito triumvirové též z podstaty věci negovali jakékoliv námitky k práci ústavu, které pocházely z opačné části politického spektra. O vědeckosti ústavu tak nemohla být vůbec řeč.
Když si nyní levice navolila do Rady ÚSTRu jí blízké lidi, a usiluje o tématickou mnohotvárnost, spustila pravice neuvěřitelný povyk, zvláště pak přední odborník na antikomunistickou otázku v ODS M. Benda. Pro něho je téma, které by například zkoumalo a reflektovalo úlohu ženy za normalizace předem zapovězené a nepřípustné. Jak jsme již shora uvedli, tím by ztratil ÚSTR charakter ,,klacku" na levici, který lze využít před každými volbami, což je pro pravici samozřejmě nepřijatelné.
Pokud chce ÚSTR obhájit svou existenci do budoucna, je nutno rozšířit badatelské portfolio právě i o tato témata, která jsem zde zmínil i navzdory pravici. Historii nelze vykládat pouze skrze činnost represivních složek, byť je tato otázka též podstatná (ústav se nejmenuje Ústav pro studium totalitních bezpečnostních orgánů), ale naopak v její celé šíři a tématické mnohotvárnosti. Pokud tomu tak do budoucna nebude, je nasnadě otázka zrušení takové instituce, která dělá historické vědě jen ostudu. Pravice jen současným děním v ústavu sklízí trpké ovoce, když tehdy pravicový Senát přijal zákon o vzniku ÚSTRu bez širší společenské rozpravy a konsensu, a tak je jasné, že jeho genetické základy jsou politické, nikoliv vědecké.
Přitom možnosti odpolitizace ústavu zde teoreticky existují: je možno například převést ABS pod Národní archiv buď do již existujícího oddělení, které schraňuje archiválie po roce 1945, nebo pro něj vytvořit speciální oddělení. ÚSTR by mohl svou činnost vyvíjet i bez ABS jako standardní vědecké pracoviště, jehož výstupy by mohly být v historické obci komparovány s ostatními institucemi. Takové řešení však pravice kategoricky smetla ze stolu. Tím, že je ABS součástí politizujícího ústavu, se z něho stává nebezpečná třaskavá směs, kterou lze zneužít kdykoli proti politickému soupeři.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
