Souboj levice a pravice se bude nést podle naší pravice v duchu zachování svobody, parlamentarismu a demokracie. Pravice se před volbami stylizuje do role věrného ochránce demokratických principů, které spojený (kým?) levicový blok bude chtít po vítězných volbách zlikvidovat. Tuto tezi pak pravice bude na každém náměstí omílat stále dokola. Tím se bude snažit ,,přebít" důsledky sedmi let své vlády, jež sub specie aeternitatis můžeme hodnotit vůbec jako nejhorší sedmiletku od roku 1989. Jakkoli to může znít absurdně, naši pravicoví politikové svou antikomunistickou a antilevicovou kampaň ještě více vyhrotí než v minulých letech. Proč? Protože nemají lidem práce jednoduše co nabídnout, a to zejména v sociálně ekonomické sféře, v níž se dopustili nejvíce chyb.

Stále stejná hesla o svobodě jsou sice hezká, leč bez sociální emancipace a zlepšení životní úrovně pracujících jsou toliko prázdnou floskulí, protože pokud člověk nemá na zaplacení nájmu či jiných životních potřeb, tak mu jsou ústavou zaručená demokratická práva a svoboda jako taková k ničemu. Dystopický obraz společnosti po možném vítězství (spojené) levice v obskurní imaginaci naší pravice počítá nejen s odbouráním veškerých svobod, ale i nastolení jakéhosi autoritativního režimu v čele s prezidentem Zemanem a jeho věrnými. Ale věří tomuto sama pravice? Samozřejmě, že nikoliv. A otázkou také zůstává, proč by levice demokracii likvidovala. Proč by ČSSD a KSČM chtěly zlikvidovat demokratický řád, na němž již 23 let samy participují? Na to už ODS a TOP 09 přirozeně odpověď nemají.