V první řadě to bude už zítra německé Ifo, které by po vcelku mizerných indexech nákupních manažerů mohlo ukázat, v jaké kondici německá ekonomika vlastně je. PMI rozhodně potěšit nemohly, když se v Německu a vlastně i v celé eurozóně propadly až na čtyřleté minimum. A to rozhodně není moc příznivá zpráva s ohledem na konečně už končící velkorysý program kvantitativního uvolňování ECB.

Na druhou stranu by tato situace mohla přece jen zjednodušit poslední rozhodování o sazbách, které ve čtvrtek čeká české centrální bankéře. V letošním (a vlastně ani v tom loňském) roce je nikdo nemůže obvinit z pasivity, protože už pětkrát zvýšili hlavní úrokovou sazbu až na 1,75 % a ve svých komentářích dávající navíc dostatečně najevo, že rozhodně listopadové zpřísnění měnové politiky nebylo zdaleka tím posledním. Aktivita ČNB se navíc neomezuje ani na sazby, ale zasáhla už docela výrazně poskytování hypoték, když došlo ke zpřísnění podmínek pro jejich poskytování. V minulém týdnu se navíc rozhodla následovat severské státy a opět navýšila sazbu proticyklické kapitálové rezervy s účinností od roku 2020 na 1,75 %. Vzhledem k tomu, že v zemích eurozóny není výjimkou nulová sazba této přirážky, jde ČNB odvážně proti hlavnímu proudu.