Prozatím ji od toho odrazoval vysoký stupeň nejistoty a rizika převážně externí povahy, zatímco domácí čísla spíše nahrávala vyšším sazbám. A platí to i nadále, vezmeme-li v úvahu statistiky zveřejněné v době od posledního zasedání bankovní rady. Ať už jde o vyšší než očekávanou inflaci, která se dostala půl procentního bodu nad prognózu, jádrovou inflaci atakující tříprocentní hranici nebo poslední loňský HDP. Ten se sice dnes dočká zpřesnění i detailů, které za ním stály, nicméně o revoluční změnu zřejmě nepůjde. Problémem z pohledu centrální banky však zůstává, že jde o vesměs stará čísla. S ohledem na tzv. forward looking přístup mohou být tato data zajímavá, nicméně nejsou ničím jiným, než odrazem vzdalující se minulosti.

Mnohem podstatnější, než jejich minulé odchylky, by proto mělo být, zda "přepisují" výhled v horizontu 1-1,5 roku. A to už přece jen tak jisté není. Zvlášť pokud je prognóza na tomto horizontu optimistická, když předpokládá, že ekonomický růst bude akcelerovat a koruna rychle posilovat. „Jistá“ je zatím jen inflace, která se v únoru pravděpodobně posunula znovu vzhůru a v březnu se dokonce může dotknout tří procent. Poté ji však pravděpodobně čeká rychlý návrat zpět k cíli, kde se nejspíše udrží i na horizontu prognózy.