Primárně jde tedy o to, přimět odchozí zemi dostát všem jejím závazkům a teprve následně nalajnovat hřiště pro svobodný obchod. Zda se to takto podaří, není vzhledem k ráznému až nekompromisnímu postoji Británie preferující souběžná jednání vůbec jasné. Na druhou stranu, pokud by Británie měla všem stávajícím závazkům vůči rozpočtu EU i legislativě dostát, tak by samotný brexit mohl vypadat spíše jako virtuální než skutečný odchod.

Tvrdý brexit, k němuž vše prozatím směřuje, však nejspíše nebude mít – vzhledem k současné obchodní provázanosti starého kontinentu a Británie – vítěze, i když za delší konec provazu bude tahat Unie. Tedy za předpokladu, že její jednotný postoj nezačne časem erodovat. A při odhadování budoucího nastavení vztahů je možná dobré vzít v úvahu nejenom švýcarský nebo norský model, ale i model třetích zemí, zvlášť když nedohoda se jeví také jako reálná varianta.