Částečné zatmění Slunce nad Evropou je možné dopředu na vteřinu spočítat: Pro pověrčivé je tentokrát „osud“ navíc načasoval na pátek, který lidová pranostika označila za „nešťastný den“ dávno před tím, než mohla byť jen tušit, že to jednou bude práh dvoudenního volna zvaného víkend. „Znamení na nebi“ však tentokrát jako by víc než dříve zrcadlila znamení na Zemi.

Dvojí zatmění

Zatmění začne v 9.36, vrchol nastane v 10.45 a skončí v 11.57. Jev, který současné generace neděsí, jako naše vzdálené předky. Ale měl by – a možná to tak už brzy opět bude. Konjunkce naší hvězdy s Měsícem se v moderní době stala spíše „zábavnou kuriozitou“, protože náš Měsíc je „čirou náhodou“ právě tak blízko či daleko, že občas umí dokonale přesně zakrýt sluneční kotouč (abychom si mohli prohlédnout sluneční koronu). Nikdy ve známé historii naší civilizace tento jev nepředstavoval – na fyzikální úrovni – pro člověka žádné bezprostřední nebezpečí. Tentokrát je tomu poprvé jinak.

Plyne z toho otázka, kterou není možné odbýt mávnutím ruky: Je také jen „čirou náhodou“, že ve stejnou historickou dobu zažíváme politický soumrak postupující tak rychle, že je symbolicky srovnatelný právě jen se zatměním? Mnozí (patřím mezi ně) vědí, že něco jako „náhoda“ neexistuje. Každá událost má svou příčinu, každá příčina má důsledek. Pouze někdy (bohužel většinou) nedokážeme pochopit vzájemné souvislosti řady „synchronních“ jevů – a tak cosi domněle překvapivého z nich plynoucí označíme za náhodu. A tím se toho – také však jen domněle – zbavíme. Ale ať již bude mít zatmění nad našimi hlavami tentokrát nepříjemné důsledky nebo ne, zatmění, které prostupuje některé „elitní“ hlavy to ovlivní určitě jen málo, pokud vůbec.

Na prahu chaosu?