V prvním kole rakouských prezidentských voleb zvítězil Norbert Hofer, předseda Národní rady Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Hlavní média, stejně jako politický establishment (což je už dávno prakticky totéž), hovoří o šoku. Ne jen pro to, že vyhrál, ale především JAK:

Získal 36% hlasů, zatímco poslední předvolební průzkum mu předvídal nějakých slabých 24%. Prostě pokus o poslední „záchrannou“ manipulaci voliči. Jako třeba nedávno při volbách na Slovensku v případě Mariana Kotleby – údajného „pravicového populisty“ (když ne rovnou xenofoba a fašisty) – což je stejná nálepka, jakou táž média titulují možná budoucího rakouského prezidenta Norberta Hofera.

Podstatné rovněž je, že k prezidentským volbám přišlo tentokrát téměř sedmdesát procent oprávněných voličů (k minulým něco přes padesát procent) a že zcela propadli kandidáti vládních stran (lidovci a socialisté) se ziskem kolem deseti procent. Ve druhém kole prezidentských voleb se tak za měsíc s Hoferem utká A. Van der Bellen, který kandidoval jako „nezávislý“ za Zelené – ač byl původně místopředsedou této strany ekologických teroristů, kteří naopak za extrémisty označováni mainstreamem „kupodivu“ nejsou.

Voličská revoluce propuká všude

Podle prvních komentářů budou tyto výsledky prý znamenat radikální otřes pro celou rakouskou politickou scénu. Podivuhodné, pokud si připomeneme, že (stejně jako u nás vůči Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi) média dlouhodobě ujišťují, že funkce prezidenta je v Rakousku vlastně bezvýznamná, „dekorativní“, symbolická. Přesto se k této „okrajové volbě“ vydalo tolik rakouských občanů, jako již dlouho ne. A vládnoucí moc (politici a média) se toho hrozí. Proč asi?

Že „šok“ z voličské vzpoury doléhá daleko za hranice našeho jižního souseda, ukazují první komentáře v Německu. Vyzývají kancléřku Merkelovou, aby se na dramatické volební výsledky „nejbližšího německy hovořícího souputníka“ velmi pozorně podívala. Zvláště pak ve světle posledních průzkumů veřejného mínění – ač samozřejmě také „standardně“ cinknutých ve prospěch Velké „Mutti“: Vládnoucí CDU podle nich klesla na historické minimum kolem 30%. Z našeho pohledu to může vypadat jako stále vysoké číslo, ale rozhodující je trend – a ten je pro Merkelovou zničující. Proč asi?