Vlastně to je na první pohled až trochu záhadné: Uprostřed volební kampaně se rozběhla kampaň jiná. Narozdíl od té první v ní nechybějí vášně. Co se stalo?

Jak jsme již informovali, Václav Klaus převzal minulý týden ve Washingtonu Truman-Reaganovu medaili svobody. Udělila mu ji organizace Victims of Communism Memoriál Foundation, kterou v minulosti získala například Milada Horáková, polský exprezident Lech Walesa nebo bývalý papež Jan Pavel II.

Normální člověk by řekl, že bychom měli být hrdí, že další významný Čech je nositelem tohoto prestižního ocenění. A jsem přesvědčen, že většina lidí v naší zemi je tím skutečně potěšena, protože normální jsou. Jenže rázem se zvedla vlna nenávistných reakcí havlistického mainstreamu, který je naopak „antiklausismem“ posedlý. Psali jsme o tom.

První vlna aktuálního „klausobijství“ se zvedla v souvislosti s jeho novou knihou jen o několik dní předtím. Druhá následovala vzápětí. Lze tedy očekávat v dalších dnech ještě třetí? Skoro bych se o to vsadil. Proč?

Ockhamova břitva

Klausův zápas s havlismem v jeho nejrůznějších podobách probíhá samozřejmě neustále – ať prezidentem našeho státu je nebo není. Přesto bych  očekával, že v těchto dnech v mediálním a politickém mainstreamu všechno pohltí předvolební kampaň. A vzhledem k tomu, že náš bývalý prezident v těchto volbách nekandiduje, že alespoň na pár týdnů zmizí z hledáčků politických ostřelovačů. A ono je to kupodivu přesně naopak: