Petr Hájek: Kolaps z roku 2008 byl jen generálkou na velký krach

Prezident Barack Hussain Obama přednesl tradiční projev o stavu Americké unie. Samé skvělé zprávy, zvláště pokud jde o hospodářství: Země je na tom dobře, ekonomika roste, na nebi sice ještě sem tam mráček, ale předpověď ekonomického počasí od meteorologa na trůnu (Obamova kariéra má počátek v ultralevičácké teroristické organizaci s krycím názvem Weathermen, Meteorologové) je příkladně optimistická – jasno, teplo, úrodno.

A zdá se, že bude lépe všude – tedy kromě Putinova Ruska samozřejmě. To se pod tíhou sankcí brzy zhroutí, pokud ovšem zbídačení lidé včas nevyjdou do ulic, uspořádají v Moskvě Majdan a svrhnou nenáviděného tyrana z Kremlu. Zato Evropská unie bude v prosperitě podle všeho věrně následovat svého zámořského (Velkého) bratra. Eur prý bude brzy tolik, že spokojení občané si jimi budou moci vycpávat matrace. A my s nimi, protože když prosperuje eurozóna, táhne to nahoru i nás.

Pohádky pro (ne)dospělé

Takové pocity musí mít každý věrný a důvěřivý konzument nepřetržitých orgií mystifikací České televize a v zásadě celého mediálního mainstreamu. Lhaní si do kapsy dosahuje v poslední době výšin, o nichž propagandisté socialistického Československa ani nesnili. Na první pohled je to trochu záhada: Kam až to chtějí soudruzi novináři táhnout? Vždyť přece v jednom okamžiku i ti „nejspolehlivější“ občané narazí na tvrdou realitu. Co potom? No jako vždycky. Bez jakéhokoli předělu či vysvětlování začnou prostě hrát jinou píseň, jako by ta předchozí na hitparádě nikdy nebyla. Z maléru se obviní Rusko, „extrémisté“ či prezident Zeman, případně nějací nepodstatní politici. Andrej Babiš mezi nimi určitě nebude. A média už vůbec ne.

Je to vlastně docela zajímavá situace. Mediální svět – respektive jeho hlavní proud, který je v rukou stále užší skupinky majitelů – se stal součástí manipulace veřejnosti už ne jen v oblasti politické jako dosud, ale rovněž či zvláště v rovině ekonomické. Tam bývala i tato média ještě v nedávných letech poměrně „svobodná“. Asi jako za socialismu, když se připouštěla „komunální kritika“ v rámci mantry: Máme úspěchy – i když přetrvávají drobné nedostatky. To nyní již zjevně také padlo.

Dlouho si totiž velcí finanční hráči a průmysloví giganti stěžovali, že média šíří „negativní očekávání“, což v důsledku vede k tomu, že lidé se chovají úsporně: Málo nakupují, berou si málo (nesplatitelných) úvěrů, spoří místo toho, aby nesmyslně rozhazovali – a hospodářství v důsledku toho nakonec stagnuje. Takže za problémy vlastně mohou spotřebitelé. Ti ostatně mohou za všechno. Pokud se chovali opačně, dostávali tvrdé mediální údery: Exekuce? Můžete si za to sami, nemáte si brát lehkomyslně úvěry... Uzavřený kruh. Pohádky pro (ne)dospělé v době soumraku.

Manipulace, kam se podíváš

Před nějakým časem se to náhle změnilo: Média začala šířit spotřebitelský optimismus. Televizní zpravodajství jsou plná otevřené reklamy, o níž nelze říci, že je „jen nepřímá“: Kupujte, kupujte, kupujte – a nejen před Vánocemi! Úvěry a dluhy opět raketově rostou, banky si mnou ruce, „vybraní“ ekonomové předpovídají – podobně jako Velký meteorolog z Washingtonu – další růst.

Realita je ovšem bohužel naprosto jiná: Svět, zvláště pak ten západní, balancuje na hraně finanční a hospodářské krize, jaká zde ještě nebyla. Ta poslední z roku 2007 měla původ v takzvaných „úvěrových bublinách“, tedy manipulacích jimiž si bankéři, především ve Spojených státech (a za blahosklonného přihlížení politiků) „vyráběli“ peníze skrze nekryté úvěry a hypotéky. Proti manipulacím, které nyní probíhají v celé světové ekonomice (opět primárně v režii Ameriky), to ovšem byl pouhý čajíček.

Počínaje uměle „politicky“ stlačenými cenami ropy, které absolutně neodpovídají tržní hodnotě, se stejně tak uměle manipuluje s cenami zlata a mnoha dalších komodit. Na prvním místě však jsou peníze. Měny – s bezkonkurenčně vedoucím dolarem – se staly nástrojem v rukou kouzelníků, kteří na nemocné kobyle, „hospodářství v posledním tažení“, vytvářejí přelud blahobytu. Je to princip známé, jen pro „malé poměry“ ilegální, hry zvané letadlo. To, v kterém právě letíme, proto před sebou nemá hladké přistání na pohodlném terminálu – ale strmý a nekontrolovatelný pád.

Čaroděj FED

Americká centrální banka (FED) je institucí z nejtajemnějších a nejtemnějších. Fakticky je v soukromých rukou – jen pořádně nikdo neví, čí mají ty ruce tělo. Tedy on to někdo ví, jen veřejnost ne. Tato „banka“ tiskne peníze a „prodává“ je vládě. Jeden z prezidentů Spojených států kdysi varoval, že pokud Američané dopustí, aby se „výroba peněz“ dostala do privátních rukou, druhý den se probudí jako cizinci ve své zemi. To se jim stalo již v první polovině minulého století – a nic. V jeho druhé polovině pak dolar opustil „zlatý standard“ (tedy krytí zlatem) – a od té doby se jen vesele tisknou papírky – a zase nic. Snad pro to, že jsou zatím kryté vojenskou mocí Ameriky, která nedopustí, aby dolar přestal být „rezervní měnou“. Tedy mezinárodním platidlem především pro transakce s ropou.

FED tedy již dlouho tiskne jako zběsilý. Říká se tomu „kvantitativní uvolňování“. Vzniká tak obrovský nesplatitelný dluh. A byla to právě poslední „vlna“ tištění těchto ničím nekrytých papírků zvaných dolary, která domněle „vytáhla“ Spojené státy z krize. Pouze ji však odložila – a zvýšila úroveň, z níž brzy budeme všichni padat. Všichni.

Protože totéž nyní provedla Evropská centrální banka (ECB). S tím rozdílem, že euro není „rezervní světovou měnou“ krytou americkou armádou. Včerejší rozhodnutí ECB o neomezeném „kvantitativním uvolňování“ eur je tak dramatické, že se dokonce nelíbí ani Německu – přestože na něm krátkodobě rovněž vydělá. Němci jsou však realisté, takže vědí, že cena, kterou za to nakonec „jejich“ projekt EU zaplatí, bude nekonečně vyšší: Rozpad celého systému, skrze který měli (a mají) ambici dosáhnout nadvlády v Evropě bez války.

Naši kolaboranti

Česká národní banka, respektive její guvernér a tři další členové Bankovní rady, se již také stali „světoví“ – a do letadla nás bez našeho vědomí „nalodili“. Manipulace s korunou mají totiž tutéž podstatu: Tisknout (nebo jen nechat virtuálně existovat) bezcenné papírky, které hodnotu české měny vůči ostatním snižují – ačkoli její reálná hodnota je daleko vyšší. Není vůbec podstatné, čím to ti chrabří hoši zdůvodňují. Takzvané „inflační zacílení“, tedy umělé znehodnocování úspor přes rostoucí ceny zboží, je pouhá fikce pro milovníky moderních pohádek. Ve vzduchu stále visí otázka: Proč to udělali? Tak složité to ale není.

Šéf ČNB Miroslav Singer je prostě prodlouženou rukou západních finančních „kouzelníků“, kteří s hospodářstvím jednotlivých států manipulují tak, aby to vyhovovalo „vládcům v temném pozadí“. Protože mu již brzy skončí funkční období, jistě jej najdeme v nějaké významné zahraniční finanční instituci. Splnil svůj úkol. Podobně jako jeho předchůdce „Havlův“ guvernér ČNB Josef Tošovský, který rozprodal většinu našeho zlata za babku – a nikdo ani nemukl. Již dlouhá léta je tento kouzelník šéfem mezinárodního Institutu pro finanční stabilitu ve švýcarské Basileji. Když se ho zeptáte na Českou republiku, nejspíš se dlouze zamyslí, a pak zamručí Kde to je?

Pan guvernér Singer se dal osudem svého velkého vzoru, někdejšího Havlova „premiéra zimní vlády“, zjevně patřičně inspirovat. Nadarmo není jedním z nejbližších přátel Karla Schwarzenberga a Zdeňka Bakaly. Po dlouhotrvajícím úsilí nakonec „něčím“ (?) přesvědčil tři své kolegy z bankovní rady, aby hlasovali spolu s ním. Tři zbývající to odmítli. Čtyři lidé tak způsobili jedním pohybem zchudnutí miliónů svých spoluobčanů – a nic se neděje. Prostě jim to prošlo. To je, panečku, povzbuzení pro následovníky! Ne za tak dlouho nám budou rovněž kynout ze skvělých „pozlacených“ křesel „světových finančníků“ a pronášet moudra do televizí. Jejich zahraniční „bratři v zástěře“ umějí být vděční. Vsaďme se, že ty tři, co zůstali věrní zájmům své nevelké země a hlasovali proti zrůdné manipulaci s naší měnou, tato báječná perspektiva nečeká. Ostatně snadno je právě podle tohoto „ovoce“ poznáme.

Ruský soupeř

V tom spočívá celý princip hry: Aby manipulace s cenami surovin jako je ropa, zlato a tak dále, stejně jako s hodnotou měn mohly fungovat, musí být široce propojené. A to se právě děje. Často se zabýváme do popředí vystrčenými politickými figurami Nového světového řádu – nastupující celosvětové totality pod jednou „ústřední“ mocí – ale málo si všímáme těch, kteří již v této utopické realitě fungují. A platí opět: Centrální bankéři jsou jen tou viditelnější částí ledovce „bezejmenných“ finančních spekulantů či majitelů „bank“ jako je FED.

Rusko se těmto všemocným elitám postavilo na zadní – a tak je právem (silnějšího) trestáno. A my zase sledujeme primárně politickou rovinu této „trestní operace“ (syrskou či ukrajinskou krizi), která je ovšem spíše jen záminkou ke skutečným ekonomickým válkám „majitelů klíčů“ především ze zámoří (a kolaborantů z Bruselu či Prahy). Smlouva zvaná TTIP, kterou chtějí bruselské elity podřídit země Evropské unie americkému drancování – základní podmínky k přežití dolaru a pokračování světové dominance Spojených států – je jedním z typických nástrojů našeho „sametového“ zotročení.

Protože ale jak známo žádný lidský plán nikdy stoprocentně nevyjde, je docela pravděpodobné, že Rusko tento útok na svou samostatnost ustojí, a v důsledku na něm dokonce možná i vydělá. Rodící se projekt nové rezervní měny zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) či rodící se Euroasijská unie – spolu s nezbytnými vnitřními hospodářskými reformami, k nimž nyní bude muset Rusko přistoupit – jej na poslední chvíli oddělí od nemocného organismu euro - americké ekonomiky. Snadno se tak může stát – pokud se Západu tonoucímu v hluboké krizi nepodaří vyvolat zničující válku – že bude Evropa nakonec prosit Rusko o pomoc.

Antiutopie

Nejsou tato poslední slova rovněž utopií? Spíše antiutopií. Zatímco si totiž Obamové a spol. libují, jak jim celá ta manipulace světovým hospodářstvím (na účet bezmocné veřejnosti „spojenců“ a „třetího světa“) pěkně vychází a jejich média po nich papouškují předpovědi „slunečného počasí“, skuteční experti to vidí jinak. Jen se o tom nikde u nás v hlavních médiích pochopitelně nic nedozvíte.

Tak třeba před několika dny zveřejnil J. D. Heyes ve svém zásadním článku názory více než deseti předních amerických ekonomů, kteří společně s dalšími komentátory světového dění konstatují, že se náš svět nezadržitelně řítí do finančního kolapsu - protože většina toho, co se vydává za „ekonomický úspěch“ je vybudováno na falešných nebo zcela fiktivních základech. Ocitujme alespoň některé z nich:

Rob Kirbi:

„Zhroucení cen ropy zplodí další finanční krizi. Bude souviset s podřadnými (lacinými) dluhopisy, vydanými k financování hrátek s břidličnou ropou (shale oil) v Severní Americe. Pohybují se v oblasti půl bilionu (!) dolarů v podřadných dluhopisech, které se nacházejí v účetních knihách velkých finančních institucí západního světa. Až se tyhle dluhopisy začnou hroutit, ohrozí život těchto finančních institucí. To bude signál pro Centrální banku (FED), aby přispěchala se čtvrtým kolem kvantitativního uvolňování.

Toto čtvrté kolo kvantitativního uvolňování už ale bude provázeno krytím ztrát bank penězi věřitelů (bail-in - narozdíl od bail-out, kdy vláda bankám pomůže z bryndy a zacvakají to daňoví poplatníci). Víme přece, že kvůli tomu celý západní svět v poslední době přijal rozpočtovou legislativu v tomto duchu (tj. bail-in). A finanční elity právě vyrábějí záminky pro další kolo tisknutí ničím nekrytých peněz… a proto začnou konfiskovat peníze ze spořících účtů a penzijních účtů běžných občanů (pension accounts). Myslím že tohle nás čeká ve velmi blízké budoucnosti.“

Bill Fleckenstein (prezident společnosti Fleckenstein Capital a slavný komentátor finančních trhů pro americký server MSN Money):

„Pokoušejí se hnát burzu nahoru a celou ekonomiku táhnout spolu s ní. Ale nebude to fungovat. Systém zkolabuje. Až si lidé uvědomí, že je to celé podfuk, dolar se sesype, burza se sesype a finanční trhy se taky - doufejme - sesypou. Pak zlato znovu získá svou právoplatnou pozici. A to všechno proto, že se udělalo to, co udělalo, protože lidé předpokládali naprostou neomylnost na straně (americké) centrální banky.“

Phoenix Capital Reserch:

„Dopadne to úplně na všechny oblasti. Většina “oživení” za posledních pět let “jela” z levných vypůjčených dolarů. Teď když dolar překonává maxima za posledních několik let, budeme se setkávat se stále více “rizikovými aktivy” (to jest projekty či investicemi poháněnými levně vypůjčenými dolary). Ropa je jen začátek, nikoli pouze ojedinělý úkaz. Pokud vývoj opravdu nabere obrátky, za scénou se připravuje devítibilionová potenciální exploze. Představte si, že by vybouchla celá ekonomika Německa a Japonska dohromady, a dostanete přibližnou představu dopadu na finanční systém.“

John Ing:

„Kolaps z roku 2008 byl jen generálkou na to, co čeká svět tentokrát. Tentokrát ovšem máme vlády, které jsou mnohem zadluženější (“leveraged” - nakupování za vypůjčené peníze), než byl tehdy soukromý sektor. Takže tentokrát bude kolaps o mnoho magnitud větší než to, co jsme zažili v roce 2008.“

Gerald Calente:

„Co znamená výraz důvěr (confidence)? Zkuste si ho rozebrat: je to stejné “con” jako ve slovech “con man” - cirkusák, varietní umělec, švindlíř, a “con game” - podvod založený na důvěřivosti oběti či obětí. Takže lidé ztratí důvěru v tyhle falešné hráče (“con men”), protože už ukázali své karty. Je to “letadlo” (“Ponziho schéma”). Hra končí a oni už žádné další karty v rukou nemají. A co udělají? Úrokové sazby zvýšit nemůžou. Viděli jsme, co se dělo na začátku prosince, když se trh cenných papírů začal rozpadat. Jsme svědky ztráty důvěry ve hru zvanou letadlo - proto tahle hra už brzy skončí. A pak vypukne panika na Wall Street a vzápětí i po celém světě.“

John Ficenec (vedoucí ekonomické rubriky britského deníku The Telegraph):

„Ve Spojených státech je v současné době cyklicky přizpůsobovaný poměr cen a mezd (tak řečený Shiller’s Cape) na 27,2, to jest o 60,8% nad historickým průměrem, který činí 16,6. Dosud přesáhl tuto hodnotu jen třikrát - v roce 1929, v roce 2000 a 2007. Co následovalo, je jasné.“

Ambrose Evans-Pritchard (ekonomický analytik deníku The Telegraph):

„Eurozóna se v únoru dostane do deflace a bude se beznadějně pokoušet podpálit mokré dříví křesáním pazourky. Reálná úroková míra bude vyheverována ještě výš. Státní dluh bude nadále stoupat rychleji než nominální HDP. Celá oblast ještě více zabředne do pasti narůstajících úroků ze státních dluhů (compound interest).“

Prognostické centrum Jeroma Levyho (Jerome Levy Forecasting Center), které správně předpovědělo prasknutí „hypotéční bubliny“ v roce 2007:

„Nejnovější globální ekonomické novinky zcela zřetelně naznačují pro rok 2015 prudký propad.“

David Tic (texaský finanční analytik, jehož firma jako jedna prvních upozornila na tržní bubliny před a po přelomu tisíciletí):

„Mám stejný pocit jako v roce 1998 a 1999, a také v roce 2005 a 2006. Tohle nemůže dobře skončit.“

Liz Capo McCormick a Susanne Walker (reportérky Bloomberg Magazine):

„Připravte se na katastrofální rok pro americké státní dluhopisy. To vám vzkazují prognostici z Wall Street.“

Jakýkoli další komentář k Obamově „meteorologické předpovědi“ je proto nadbytečný. I když – jak pro koho. Pokud jste snad poslouchali nadšené souhlasné komentáře v České televizi (dávala pochopitelně celý projev v přímém přenosu – pro pamětníky se tak oživila vzpomínka na přímé přenosy projevů Leonida Brežněva na sjezdech KSSS) či v ostatních českých médiích, musíte si vybrat: Pravdu nemohou mít všichni. Někteří tomu zjevně nerozumějí. Nebo prostě lžou.

Poturčenci bývají horší Turka.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.