Nejen v tom, co bezprostředně znamenaly, ale především v tom, co znamenat budou. Kromě jiného totiž signalizují, že se musíme připravit na úplně nové rozložení mediálně-politických sil. Přijdou daleko razantnější, dalekosáhlejší a hlubší mystifikace a manipulace, než jsme dosud znali. Ty berme zatím jen jako malou ochutnávku. Hlavní chody teprve přijdou.

V tomto smyslu je kupodivu jen málo podstatné, jak v „novém uspořádání“ manipulovala hlavní média domácí politickou scénu. Chceme-li doopravdy zahlédnout, kam to celé bude směřovat, musíme se podívat tak trochu „za roh“. Zcela „nezahaleni“ se novináři projevovali především v "referování" o dění na Ukrajině – a v Rusku. Politické šachy před blížící se olympiádou v Soči – včetně obou sebevražedných teroristických útoků ve Volgogradu – nás nabádají stočit pohled právě tam. Uvidíme přitom jako v zrcadle „lesk a bídu kurtizán“ větší části aktuálního českého mediálního prostředí.

Pěšáci mediokracie

I někteří novináři jsou z těch letošních novin(ek) poněkud zaraženi. Poté, co Andrej Babiš rozprášil vedení Mf Dnes a Lidových novin a instaloval šéfredaktorem LN podivného muže se zvučným českým jménem Ištván Léko, je vcelku jasné, kam vše kráčí. Připomeňme, že tento další "hybatel" s populárním jménem Ištván byl dosud šéfem Babišova webu Česká pozice, vytvořeného s nevídaným finančním zázemím na podporu vznikajícího ANO 2011. Předtím vcelku nenápadně - a nikoli zle - vedl časopis Euro.

Po většinu z deseti let, která jsem až do letošního února prožil na Pražském hradě, patřil Ištván Léko k oddaným "ctitelům" Václava Klause. Pojem "ctitel" patřil každému, kdo se odvážil o nepochybném guru české pravice referovat alespoň trochu normálně. Ištván byl jeden z toho mála. Volal mi každou chvíli jako dobrému kamarádovi (to jistě Velký Ištvan z pravidelných odposlechů může na požádání dosvědčit), mohl se přetrhnout, aby dostal pana prezidenta na výroční večírek Eura, o věčných prosbách o rozhovor ani nemluvě.

Pak z ničehonic, v okamžiku přestupu do rodící se Babišovy stáje se z něj stal zásadový „klausobijec“. Přes noc. Teprve tehdy jsem plně porozuměl bonmotu mého oblíbeného maďarského klasika: "Maďara poznáte podle toho, že do otáčecích dveří v bance vstoupí za vámi a vyjde před vámi."