Horký (u nás prodloužený) víkend skončil malou evropskou bouřkou. Řekové odmítli diktát, který jejich vzpurné vládě bezostyšně předložila Evropská unie. Zablýsklo se při tom na časy?

„Řekové dnes učinili statečné rozhodnutí a ukázali, že demokracii nelze vydírat,“ prohlásil v televizním vystoupení premiér Alexis Tsipras. Současně národ, který vysokou účastí v referendu a jeho jednoznačným jedenašedesáti procentním NE, dal vládě novou silnou  legitimitu, ujistil: Řecko nechce odejít ani z EU, ani z eurozóny. O čem, když ne o tom, tedy lidové hlasování vlastně rozhodovalo?

Kam s ním?

Tato otázka ze slavného Nerudova fejetonu se týkala slamníku, který bylo obtížné zlikvidovat. Podobné problémy stojí nyní před majiteli „mezinárodní organizace“, která se již tváří jako stát: Jak zatočit se vzpurným premiérem? Jak zabránit, aby se „řecká nákaza“ dál nešířila? To je to, oč jde. Každý rozumný člověk přece ví, že se od počátku vůbec nehraje o řecký dluh, jak se nyní v nové propagandistické kampani budou opět snažit přesvědčit veřejnost komentáře politického, ekonomického a mediálního mainstreamu.

Řecké NE Bruselu musí nutně povzbudit všechny, kteří vytvoření nového evropského „kotle národů“ od počátku EU odmítají

Řecký dluh je samozřejmě nesplatitelný a vědí to všichni. Podobně jako jsou nesplatitelné dluhy Francie, Španělska, Itálie či Spojených států. Řecko je však  dostatečně malé, aby se s ním dala hrát komedie „Jde o princip – dlužník musí své závazky uhradit“ a současně bezpříkladně vzpurné, aby se stalo precedentní bruselskou výhrůžkou všem ostatním potenciálním rebelům: „Když zadupeme, zalezete do děr.“