Strategické Debalcevo je opět v rukou domobrany. Bylo vlastně už včera, pouze to oficiální propaganda (v Kyjevě, v Praze, respektive v Bruselu a Washingtonu) nechtěla přiznat. To byl také hlavní důvod, proč tisícům obklíčených kyjevských vojáků jejich velitelé nedovolili využít nabídku velení vítězné domobrany ke složení zbraní a volnému odchodu „bezpečným koridorem“, ale donutili je po stovkách umírat ztracený boj, nebo ve zmatku prchat. Je to dramatická porážka, která korunuje uzavřené příměří víc než jen symbolickým způsobem.

Nechali je v tom

Ještě včera ukrajinský poslanec a velitel praporu Donbas S. Semenčenko zoufale volal: „Obracíme se na vrchního velitele s žádostí, aby bez prodlení rozhodl o mohutném úderu na rusko - teroristická vojska, o stažení zablokovaných jednotek a vyrovnání frontové linie“. Jenže neměl šanci. V Kyjevě se totiž bojuje výhradně propagandisticky. A tak, zatímco domobrana likvidovala okupační jednotky, armádní mluvčí V. Selezňov hlásil: „Ozbrojenci zahájili kampaň, podle níž se naši vojáci dobrovolně vzdávají. To ale není pravda. Dostali se do zajetí v boji.“

Bylo by to směšné, kdyby to nebylo hrůzné. Prchající vojáci si hledí zachránit holý život a do jednoho rozhořčeně obviňují velení a celou kyjevskou vládu, že je vědomě poslali na smrt. Že nic neudělali pro to, aby je z beznadějné situace dostali živé. Prezident Porošenko se mezitím dává snímat kamerami v polní uniformě a oznamuje, že letí na frontu. Tvrdí, že probíhá spořádaný a organizovaný přesun jednotek z obklíčeného města. Ještě včera přitom stejně rozhodně tvrdil, že žádné obklíčení neexistuje. A dnes mu zase vůbec nevadí, že jeho slova o „spořádaném a koordinovaném ústupu“ jsou jako vystřižená z doby nacistické okupace. Tehdy německá propaganda o prchajícím wehrmachtu také tvrdila, že se jen „přesunuje do předem připravených pozic“.

Nikdo nemusel umřít