Petr Hájek: Podivná kapitulace prezidenta Zemana. Zrada, nebo zpackaný královský gambit?

12.04.2015 22:36 | Zprávy
autor: protiproud.cz

Petr Hájek komentuje „taktickou chybu“ Miloše Zemana v partii, v níž se hraje o víc než jen o „hrdost“ hlavy našeho státu, protože v narůstajícím mezinárodním napětí jsou v sázce už i naše životy a osud celé země.

Petr Hájek: Podivná kapitulace prezidenta Zemana. Zrada, nebo zpackaný královský gambit?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Hájek

Mnozí pozorovatelé a komentátoři (zvláště zahraniční) dospěli nepřímo k závěru, že když prezident Zeman odvolal (účast na vojenské přehlídce v Moskvě), vzal si tak vlastně příklad z Galilea Galilei. Poté, co mu (podobně jako italskému vynálezci) ukázala inkvizice mučící nástroje, které vůči němu budou použity, pokud setrvá na svém, sklapl podpatky a poníženě poprosil za odpuštění. Nyní zase prezidentovi příznivci, kteří jej v jeho mužném (a státnickém) postoji k nezpochybnitelné historické pravdě podporovali, naopak doufají, že se dočkají jeho „A přece se točí!“, které prý demonstruje buď přímo v Moskvě, nebo po návratu domů.

To je však mylná interpretace prezidentovy kapitulace a marná víra. Proč? Pokud chceme doopravdy porozumět tomu, čím nás krmila hlavní média a co je skutečnou podstatou sporu i jeho – prozatímního – výsledku, musíme na chvíli opustit převažující vnímání této politické bitky. Nejde o fandovství. Není to fotbalový zápas Sparta – Slavia, v nějž se u nás tradičně (zvláště v posledním čtvrtstoletí) prožívání politických zápasů mění – k velké radosti manipulátorů všeho druhu. Věc je mnohem vážnější a zcela principiální.

Není míru pod olivami

Po několika letech jsme si totiž zopakovali situaci, která se v naší zemi v různě dlouhých periodách opakuje. Vzpomeňme třeba na souboj o podpis takzvané Lisabonské smlouvy, kterou Česká republika i formálně rezignovala na sen o obnovené suverenitě z prvního desetiletí po státním převratu 1989. Prezident Klaus tehdy dlouho vzdoroval obrovskému tlaku zdejší bruselské Páté kolony ve vládě i v parlamentu. Nakonec se obrátil až na Ústavní soud – a teprve po jeho (lhostejno že protiústavním a kolaborantském) verdiktu kapituloval, a Lisabon podepsal.

První (poválečná) prezidentská zkušenost s podobným dilematem patřila Edwardu Benešovi v roce 1948. Také on kapituloval (před Gottwaldem), v domnění, že tím zabránil definitivnímu rozpolcení veřejnosti, dokonce snad občanské válce. Nechme nyní stranou, že se pravděpodobně mýlil, neboť otázka stála jinak. Podle řady u nás dosud prakticky neznámých (a stále tajených) dokumentů, kterým se budeme v Protiproudu brzy věnovat, Stalin netrval na připojení Československa do rodiny sovětských satelitů. Ve skutečnosti připouštěl, že se staneme neutrální zemí – podobně jako Rakousko – a vytvoří se tak nárazníková zóna Západ – Východ.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

JUDr. Jindřich Rajchl byl položen dotaz

A vy nelžete?

Z NATO přeci nezaznělo, což sám tvrdíte, že o prezidenta nestojí, jen že je to naše věc, což je. Já furt nechápu, proč by tam jet nemohl? Prý se ani za něj nikdo jiný nemůže účastnit jednání hlav státu, navíc stejně tam letadlo poletí, tak kde je problém? V minulosti tam naši prezidenti jezdili. Zem...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Měřme americkým a izraelským sportovcům stejným metrem

15:21 Jiří Paroubek: Měřme americkým a izraelským sportovcům stejným metrem

Na sociálních sítích, respektive přímo na Facebooku jsem zahlédl vyjádření mně málo známé ukrajinské…