Povstaňte. Soud rozhodl takto: V žalobě Ivo Ištvana proti Janě Nečasové (Nagyové) a několika mužům z vojenské rozvědky konstatujeme: Žádný trestný čin se nestal. Všichni obvinění jsou proto ve smyslu obžaloby nevinni.
Podle nepotvrzených zpráv olomoucký prokurátor Ištvan po tom výroku na okamžik ztratil vědomí. Pak je zase nabyl – tedy se nezastřelil. Podobně se prý vedlo na několika dalších místech s vůdci spiklenců, kteří v létě roku 2013 pomocí represívních složek státu svrhli vládu Petra Nečase. Jejich pokus následně skrze soudy legalizovat státní převrat, který přivedl k moci vládu Andreje Babiše (v.z. Bohuslava Sobotky), tak dostal další smrtící ránu.
Šok
Obdobné zděšení vyvolal pochopitelně rozsudek mezi spolupracovníky pučistů – v mediálních stájích Zdeňka Bakaly (Respekt, Hospodářské noviny atd.), Andreje Babiše (který ovšem v době převratu ještě MF Dnes, Lidové noviny a spol. nevlastnil) – a samozřejmě v České televizi. Ta byla centrem, z něhož se manipulovalo veřejné mínění, aby uvěřilo, že mafie policistů (plukovník Šlachta) a prokurátorů (v pozadí s Lenkou Bradáčovou) odhalila korupční případ obřích rozměrů:
Boj proti porušování práva v jednotlivých kauzách je bojem za všechny, kteří se nechtějí zítra probudit v totalitním státě
Rabovali se při tom desítky kilogramů zlata z bankovních sejfů, zakuklenci vtrhli do budovy vlády, zatýkali na ministerstvu obrany, v poutech odváděli bývalé poslance ODS. Pro Janu Nagyovou, šéfku premiérova sekretariátu, si přišli v noci k ní domů s nástroji na vyrážení dveří – to vše téměř v přímém přenosu ČT. A co nebylo k dispozici „live“ dostala televize později od policie a prokurátorů k doplnění „reality show“. Zdálo se, že „operace pod falešnou vlajkou“ dokonale zaklapla.
Čí je to „kauza“?
Pouze čtenáři Protiproudu dostali vzápětí vysvětlení, že za pádem vlády stála v pozadí americká ambasáda. Že spouštěcím mechanismem puče byla dostavba Temelína. Po Nečasově návštěvě Moskvy bylo totiž jasné, že premiér je odhodlán tendr na dostavbu udělat poctivě – což ovšem znamenalo že americký Westinghouse (a armáda, která by ho pak u nás „hlídala“) nemá šanci. Věci se proto okamžitě, ač nedostatečně připravené, daly do pohybu
To ale protentokrát nechme stranou. Podstatný byl spěch, s nímž byl puč proveden. Ten se nyní aktérům vymstil. Po osvobozujícím (nepravomocném) rozsudku je proto pravá chvíle podívat se na ty, kdo se na kauzu ve svých mocenských ambicích vděčně přisáli a spojili s ní svou „důvěryhodnost“:
Prokurátorsko - mediální mafie po počátečním šoku hystericky šílí. Petr Nečas se sice už znovu premiérem (a Miroslav Kalousek ministrem financí) nestane (žádná škoda) a Temelín samozřejmě spadne do klína Američanům. Andrej Babiš to po „lekci“ ve Spojených státech dal najevo zcela nejednoznačně. Jenže u nás se mezitím už hraje také o něco jiného. Vyjadřuje to, že pro celý případ se mezitím vžilo označení „kauza Jany Nagyové“. Jenže – čí je to po osvobozujícím rozsudku nyní vlastně kauza?
Bez mediálního lynče na bývalé poslance ODS, na Petra Nečase a Janu Nagyovou (dnes již Nečasovou), by prokurátoři byli bezmocní. Veřejnost by jejich replice béčkových hollywoodských thrillerů tak snadno neuvěřila. Manipulace měla ovšem jednu podmínku: Že také soudy se leknou postavit se proti „veřejnému mínění“ a na konci řetězu budou „spolupracovat“. Držet obviněné dlouho ve vazbě, aby neměli možnost připravit svou obhajobu. A následně je exeplárně „poslat do tepláků“. To by byl, panečku, mediální potlesk!
Co se to děje?
Jenže - nestalo se. Nejprve Nejvyšší soud osvobodil tři bývalé poslance ODS a jejich zadržení a vazbu označil za protiprávní. Prokurátoři (a média) se po chvíli zděšení vzpamatovali a přehráli vše na „kauzu Nagyová“. Pro jistotu vše rozdělili na několik částí, aby se zvýšila pravděpodobnost, že alespoň některý soudce podlehne lynčovacímu tlaku. Opět neuspěli.
Co se to děje? Že by v naší zemi opět začínala fungovat spravedlnost? Žádný strach. Při pohledu na absurdní průběh „soudu“ s Davidem Rathem vidíme, že nic takového ani zdaleka nehrozí. Prostě se jen našlo pár statečných – ani sedm jich zatím není. Jenže současně vidíme cosi mimořádně poučného: Každý odvážný ač napohled izolovaný čin může otřást celým systémem. Udržet rovnou páteř a neprodat své svědomí má ale v každé totalitě své následky.
Soudkyně obvodního soudu Helena Králová si nyní užije své. Již si užívá. Všechny řeči o „respektu“ k nezávislým soudům, kterými „novinářská žumpa“ (výstižnými slovy prezidenta Zemana) obvykle bránila šílené výroky „spolupracujících“ soudců, jsou najednou pryč. Pan Klepetko a spol. v ČT okamžitě zahájili protiakci: Soudkyně Králová musí být potrestána říkají skoro na plná ústa. O respektu k nezávislému rozsudku náhle nechce slyšet ani Respekt (osobně jistý uznávaný popravčí pan Kundra), jenž lynčování spolu s MFD a HN obvykle spouštějí.
Do naha!
V takových emocionálně vypjatých chvílích – „pražská kavárna“ není zvyklá, že se jí někdo úspěšně postaví – se ale obvykle najde někdo, kdo krásou nechtěného vše „napráská“ tak, jak se to narodilo.
Tentokrát vzal nevědomky na sebe tuto roli osvědčený havlistický kádr, aktuálně placený z aktuálně cz. (když zrovna nepracuje pro odvelené pracoviště na Kavčích horách). Jeho některé výkřiky jsou pro pochopení hloubky frustrace, kterou Ištvanovi „lemuři“ prožívají přímo ukázkové. Pár z nich proto stojí za citaci a komentář. Už titulek Fendrychova článku (Kauza Nagyová: Tajná česká justice. Spravedlnost neexistuje) vyjadřuje mnohé. Následuje však ještě lepší:
Kdo je tu za blbce?
„Už slyším reakci, která bude následovat: zásah na Úřadu vlády v červnu před dvěma roky byl šílený, spektakulární! ODS bude volat: Vidíte? Nic se nestalo. Bylo to spiknutí!“
To tedy slyší, soudruh, v tomto případě výjimečně správně. Jde teď jen o to, zda se podaří vytvořit kolem tohoto dávno zjevného faktu takový mediální hlomoz, aby to k veřejnosti nedolehlo. Nebude to však snadné, „kavárna“ v této chvíli není v této kauze jednotná. Ti, kteří jsou s Bakalou a Babišem (a jejich médii) na kordy, protože už je platí Američané – jako třeba Pavel Šafr a jeho druzi ze Svobodného fóra – se začínají stavět na zadní: snězte si to svinstvo sami! A Fendrych jako by to tušil:
„Králová se stala vzorovou českou soudkyní. Typickou českou soudkyní. Symbolem české justice. Naopak žalobci, kteří se pokusili věci měnit, kteří chtěli justici i politiku zbavit špíny, jsou teď za blbce. Jejich důkazy Králová nepřijala.“
Klíčové sdělení: Nejde tedy o hledání spravedlnosti, nejde o nezávislé posouzení prokurátorsko-zpravodajských her. Pučisté jsou nyní označeni za pučisty – tedy za „blbce“, kteří to zpackali. A tento odér padá i na jejich mediální protektory, jako je Martin Fendrych a spol. Kdo by nelkal?
„Upřímně, je to nechutné. Je to ostuda justice. Je to obrovské zklamání. A vnucuje se velmi nepříjemná otázka: proč to soudkyně Helena Králová udělala?“
Jako co? Že si dovolila vynést nezávislý rozsudek, jímž osvobodila lidi, které americko-pražská „kavárna“ spolu s Ištvany, Bradáčovými a plukovníky Šlachty dopředu popravila? Ale klid: David Rath takové štěstí mít nebude. Zavýskáte si asi již brzy, jak byl v tomto případě soud (vůči soudružce prokurátorce Bradáčové) spravedlivý.
„Co se stane dál? Žalobci se odvolají, věc poputuje k Městskému soudu v Praze. Ale ta pachuť, ta justiční nechuť zůstane.“
Helemese. Takže mediální soudce (a policajt a žalobce v jednom) už dopředu ví, jak odvolací soud rozhodne. Že to statečné Heleně Králové vrátí. Asi to opravdu ví. Havlisté mají své lidi přece všude. A zázraky se dějí jen občas. Jinak by to ani nebyly zázraky. I když... No nechme to Prozřetelnosti. Žádný plán přece nikdy stoprocentně nevyjde. Ale nejpodstatnější vzlyk teprve následuje:
„A žijeme v Česku, dá se čekat, že se státní zástupci začnou hádat mezi sebou. Mezi špičkami panuje napětí. Zásah na Úřadu vlády v červnu 2013 se stal jakýmsi prubířským kamenem. A dnes už se to veze k pocitu: To jste si, hoši, dovolili moc.“
Z toho mají největší strach: Jakmile se totiž ukáže, že i mediální moc havlistických elit má své limity, že ani Ištvana a spol. vždycky neubrání, mohou se „stateční“ množit. A to už by byl počátek skutečné tragédie. Celá roky budovaná mocenská konstrukce, která má být stvrzena novým zákonem o státním zastupitelství, by mohla být ohrožena. Prý už dokonce mezi špičkami panuje napětí. To jsou nám věci!
Nejhezčí je ovšem orwellovský výraz ZÁSAH pro policejní puč. A přiznání, že šlo o „prubířský kámen“. Hlubší doznání šokované kavárny už nebylo možné.
Prokurátorská demokracie
Údajné zneužití vojenské rozvědky je prvním z případů kolem Jany Nagyové, který se dostal před soud. Měl být pojítkem mezi několika kauzami, do nichž Ištvan z obav před krachem vše rozdělil. Připomeňme, že původně šlo o údajné ovlivňování veřejných zakázek, zneužití pravomoci ve spojení se státními úředníky a lobbisty, zabavené „tuny“ zlata a tak dále a tak dále.
Dnes už je Jana N. obviněna „jen“ z údajného uplácení poslanců funkcemi (to jsou ti poslanci ODS osvobození Nejvyšším soudem?), za krácení darovací daně, kterou údajně neodvedla z darovaných kabelek atd. Mimochodem: Pokud by alespoň tato absurdita Ištvanovi (Bradáčové, Šlachtovi) prošla, budeme si muset o vánocích či narozeninách vyměňovat také účty za dárky, abychom věděli, zda nejsme „daňoví zločinci“. Tak vypadá „prokurátorská demokracie“ v podání nevolených elit.
Máme prázdné ruce!
A dodejme, že Městský soud v Praze také letos obdržel další žalobu na Janu Nečasovou ohledně údajného vynášení informací z Bezpečnostní informační služby. Tento týden ji ale Ištvanovi vrátil k dopracování. Ten se ovšem proti postupu soudu ohradil (a to ještě nevěděl, co ho čeká od soudkyně Králové), takže vše putuje před pražský vrchní soud. Prostě nemá v rukou nic.
Jenže nejásejme. Prázdné ruce máme před stále ještě hrozivě silnou pučistickou mocí policie a prokurátorů my, občané.
Pro zchlazení hlav je proto užitečné připomenout další skandální událost, která jen o hodiny předcházela osvobození Jany Nečasové a spol.: Policie vtrhla do Energetického regulačního úřadu – téměř přesně ve stylu Ištvanových pochopů. Pořád se totiž nemůže dostat na kobylku další statečné ženě. Tentokrát nikoli soudkyni – ale spíše žalobkyni. Předsedkyně úřadu Alena Vitásková před časem vytáhla do boje proti jiné mafii, té „solární“, jíž každoročně platíme „jen tak“ desítky miliard v účtech za elektřinu. A od té doby je „ženou určenou k likvidaci“.
K poslední razii proti ní nám poslal krátký rozbor významný ústavní právník:
Zdeněk Koudelka: My máme moc!
Musíte se nás bát všichni! To je vzkaz zásahu policie se souhlasem státního zastupitelství v Energetickém regulačním úřadu 27. 5. 2015. Jde o ukázku moci, která má zastrašit kritiky zneužívání moci vedením státního zastupitelství a policie. Několik desítek policistů zasahovalo v Praze, v Jihlavě a v Ostravě se zástěrkou, že hledají jmenovací dekret místopředsedkyně Energetického regulačního úřadu Renaty Vesecké. Přitom zabavili jiné dokumenty a počítače.
Zneužívání moci policií a vedením státního zastupitelství došlo tak daleko, že se nenamáhají uvést alespoň na první pohled rozumnou zástěrku svého počínání. Normálně by totiž dle organizačního řádu či telefonního seznamu Energetického regulačního úřadu došel jeden policista na personální oddělení a jmenovací dekret si vzal. Navíc k čemu takový jmenovací dekret je? Nikdo nepopírá, že Renata Vesecká byla do funkce jmenovaná předsedkyní úřadu Alenou Vitáskovou. Jmenovací dekrety mají jednu větu.
Skončíte v médiích jako Nečasovy odposlechy
Zásah policie s posvěcením státního zastupitelství má dva důvody: Prvním důvodem je zastrašit kritiky jejich činnosti. K nim Renata Vesecká patří. Druhým důvodem je demonstrace moci v době přijímání nového zákona o státním zastupitelství. Ten chce po vzoru jihoamerických vojensko-policejních diktatur zavést nekontrolovatelnou a neodpovědnou mocenskou represivní složku policie a státního zastupitelství. Co na tom, že ústava řadí státní zastupitelství u nás do odpovědné moci výkonné?
Návrh zákona je protiústavní. V okamžiku, kdy se ukázalo, že návrh neprojde, policie a vedení státního zastupitelství vzkazuje kritikům zákona i poslancům a senátorům: „Můžeme dělat, co chceme. Budeme-li chtít, řekneme, že jdeme do Parlamentu pro nějaké lejstro, a přitom odvezeme krabice materiálů a počítače z vašich kanceláří a budeme se v tom hrabat. A taky si vás budeme nahrávat a ono to skončí v médiích jako odposlechy Nečase.“.
Nejsou všichni jako Helena Králová
Při znalosti manipulací s příslušností dozorových státních zastupitelství, která se rozjela po nástupu současného vedení státního zastupitelství, a příslušností soudců pro přípravné řízení, bude zajímavé, které státní zastupitelství případ dozoruje a který soudce dal povolení k takovému zásahu, a jak byli vybráni.
Proti zneužití moci je nutné bojovat, nechceme-li se stát policejně-prokurátorskou diktaturou. Soudy nás (zatím většinou, pozn. P.H.) neochrání. Ústavní soud v souvislosti s přihráním kauzy Rath nepříslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem uvedl, že jde o „závažný signál porušování principů právního státu“, ale neudělal nic.
Nejvyšší správní soud pak podpořil snahu po zbavení funkce Petra Coufala jakožto krajského státního zástupce, který nepatřil do fanklubu svých nadřízených, tím že jej odsoudil za to, že Coufal zaparkování auta v souladu s právem a zdravým rozumem nehodnotil jako trestný čin, ale správní záležitost.
Až si přijdou i pro nás...
Boj proti porušování práva v jednotlivých kauzách je bojem za všechny, kteří se nechtějí zítra probudit v totalitním státě. Jde o to, zda se spokojíme s tím, že policie a státní zastupitelství může použít jakkoliv směšný argument pro cokoliv. I zde platí výrok Martina Niemöllera o vzrůstu moci nacistického státu:
“Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem; nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem; nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem; nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
