Kdyby se takhle choval syn chalupníka, vyřešilo by se to během pár minut holí. Jenže malého knížete nemůžete uhodit. Takže zoufale běháte, snažíte se mladému pánovi domluvit (což vůbec nezabírá), zabránit nejhorším škodám a taky pochopitelně chráníte fracka před pěstmi postižených. Není to vůbec snadné.

Přesně v téhle situaci byli němečtí policisté v Hamburku. Kdyby bylo město napadeno kluky z dělnických rodin, zasáhli by rychle a tvrdě. Došlo by na vodní děla, plastové projektily a kdyby to nestačilo, možná i na ostřejší prostředky. Ostatně, stačí připomenout, jak brutálně zasáhla německá policie proti pokojným občanům, když po předloňském znásilňovacím Silvestru uspořádali nenásilnou demonstraci proti řádění imigrantů.

Jenže tentokrát nedemonstrovali pracující, nýbrž mladí příslušníci elit. Hodně komentátorů konstatovalo „to se to protestuje s tatínkovou kreditkou v kapse,“ a bylo to přesné. Stejně přesné byly i poznámky, že pro násilníky jsou připravena skvěle placená pracovní místa ve vedení ministerstev a managementech korporací. Což takhle „manažer pro společenskou odpovědnost“ s nulovou zodpovědností, trojnásobkem dělnického platu a služebním Audi A6? Kdo na to má?