Evoluční biologové tvrdí, že být k jiným lidem štědrý, obětavý, altruistický atd. není zrovna šikovné. Takový člověk je znevýhodněn vůči sobeckým a agresivním. Jenže z té obětavosti se stává obrovská výhoda, pokud člověk dokáže šikovně rozlišovat, vůči komu se tak chovat a vůči komu nikoliv.

Po tisíciletí to vedlo k vytváření klanů. To přináší příslušníkům klanů spoustu výhod, ovšem pro státní celek je rozdělení do klanů nevýhodou a pokud se zhroutí celek, dopadne to špatně i pro jednotlivé klany. Jednou z mála alternativ bylo pěstování solidarity v rámci náboženských skupin, jenže to vedlo nakonec k tomu, že se Evropané navzájem bezmála vyvraždili.

Až přišel západní osvícenský vynález – politický národ. Za vznikem politických národů je strašně moc práce, kdy někdo musel přivést různé skupiny (byť etnicky hodně podobné) k tomu, že se začaly vnímat jako celek spojený jazykem, dějinami i kulturou. Musely být vytvořeny národní dějiny. Některé události musely být zvýrazněny, jiné pozapomenuty. Státy, které v 19. století nedokázaly vytvořit politický národ, ty zanikly.

Od té jsme neobjevili nic jiného, co by umožňovalo projevovat solidaritu (aniž by to nebylo pro jedince ničivé), co by fungovalo. Což je i odpověď na otázku, jestli je budoucnost Západu budoucností národů. Prozatím nevíme o žádné jiné možnosti. Není náhodou, že ty společenské vrstvy, které národy pokládají za něco překonaného, projevují neuvěřitelnou bezohlednost. Národní život nebo válka všech proti všem.