Kdybychom měli tehdy namalovat něco jako schéma různých politických (a nejen politických) tvrzení, vypadalo by takhle:

Bylo to trochu komplikované a člověk musel napínat mozek. Že něco říkali komunisté, to ještě nedávalo záruku, že je to pravdivé. Ale ani nebylo jisté, že to je nepravdivé.

Ale protože ten režim provozoval kvalitní školství a poskytl nám dobré základy matematiky a logiky, dokázali jsme se s tím vypořádat. Za těmi dobrými školami samozřejmě nebyl žádný zlovolný záměr CIA. Režim prostě chtěl, aby lidé dobře pracovali v továrnách (nejen u pásů, ale i v konstrukcích) a aby byli technicky na úrovni, tak jim musel dát odpovídající vzdělání. I za cenu rizika, že budou až příliš chytří.

Koncept dezinformací to posouvá někam úplně jinam. Dezinformace je všechno, s čím nesouhlasí momentálně vládnoucí režim (tedy dolní polovina grafu). Režimní propagandisté se snaží vytvořit dojem, že veškeré dezinformace jsou nepravdivé. A mnohdy taky nepravdivé jsou. Jenže mezi dezinformace patří i pravdivá tvrzení s drobnými nepřesnostmi, a někdy dokonce i údaje naprosto pravdivé.